Aconitum lycoctonum - oměj vlčí mor
Slovensky: Prilbica žltá
Čeleď: Ranunculaceae - pryskyřníkovité
POPIS:
Vytrvalá, 50 až 150 cm vysoká bylina. Její lodyha je vystoupavá až přímá, zejména v horní polovině chlupatá. Přízemní a dolní lodyžní listy jsou dlouze řapíkaté, až 20 cm velké, horní jsou krátce řapíkaté nebo přisedlé, všechny jsou dlanitě dělené v 5 až 7 dílů, s úkrojky na spodní straně chlupatými, nepravidelně a hrubě pilovitými až zubatými, někdy 3laločnými. Květy vyrůstají v dlouhých koncových hroznech, často se vytváří i postranní hrozny vyrůstající z paždí listenů podobných tvarem listům. Jednotlivé květy jsou žluté, i přes 3 cm velké, na vnější straně hustě a krátce pýřité, žláznaté, přilba je válcovitá, nafouklá, mírně zakřivená, asi 2x vyšší než široká, uvnitř se 2 nektárii s hákovitou ostruhou. Plodem je asi 15 mm velký měchýřek. Kvete v VI až VII.
STANOVIŠTĚ:
Suťové a lužní lesy, křoviny, lesní rokliny, světlé a vlhké horské lesy, paseky, olšiny, vlhké louky, vysokostébelné nivy, na půdách humózních, vlhčích, výživných, dusíkatých, často zásaditých, nikoliv však výhradně.
ROZŠÍŘENÍ:
V ČR roste roztroušeně, místy ale i v celkem rozsáhlých oblastech chybí, neroste na severu Čech, kudy probíhá severní hranice rozšíření tohoto druhu. Celkově roste v jižní polovině střední Evropy a v části Evropy jižní, převážně v horských polohách (v Alpách vystupje až do nadmořských výšek 2400 m).
JEDY:
Jde o rostlinu prudce jedovatou, ve všech svých částech obsahuje asi 0,9 % alkaloidů, z nichž nejvýznamnější je lykakonitin, lykoktonin a myoktonin. Otravy i jejich následky se v podstatě shodují s otravami omějem šalamounkem.
LÉČITELSTVÍ:
Používá se stejně jako oměj šalamounek.
PĚSTOVÁNÍ:
Pěstuje se obdobně jako oměj šalamounek.
DALŠÍ INFORMACE:
Omějem vlčím morem se údajně v minulosti trávily masové návnady pro dravou zvěř (vlky, lišky, ...) a napuštěly se jím šípy při honbě na vlky, z čehož vzniklo druhové jméno rostliny (z řec. lykos = vlk + kteinó = zabíjím, tedy lykoktonos = vlky zabíjející).
