Tamaryšek mannodárný (Tamarix gallica var. mannifera Ehrbg.) jest odrůda tamaryšku francouzského, rostoucí ve skalnatých krajích kamenité Arabie a na hoře Sinai. Jsa vzrůstu křovitého, má tenké, prutovité větve, z nichž vyrůstají listnaté letorosty pokryté drobnými, střechovitě se kryjícími listy. Růžové, pravidelné kvítky, o 5dílném kalichu, 5plátečné koruně, 5 tyčinkách a svrchním semenníku, skládají válcovité, klasům podobné hrozny a dospívají v žlutavé, vícesemenné tobolky, poltící se posléze ve 3 chlopně.
Kdežto tamaryšek francouzský roste po veškeré jižní Evropě a také i u nás se často pěstuje jako okrasný keř v sadech, vyskytuje se odrůda jeho - tamaryšek mannodárný, jak už nahoře uvedeno, pouze v kamenité Arabii. A jen tato odrůda jest tím pamětihodná, že z větví její, byly-li poraněny sosákem červce mannového (Coccus manniparus Ehrbg.), roní se za dne sladká šťáva. Za chladnější noci ztuhne tato šťáva v kapky, jež buď skanou na zemi nebo zůstanou viseti na větvích. Jest to manna, kterouž beduíni před východem slunce sbírají do kožených vaků a jakožto vzácnou pochoutku na chladných místech pro sebe uchovávají.
Také mniši kláštera sv. Kateřiny na hoře Sinai sbírají mannu, která se vyměšuje z větví tamaryšku mannodárného, a nabízejí ji v plechových krabičkách nebo namazánu na chlebě za drahý peníz poutníkům.
Pozn. Co týká se tak zv. manny biblické, o níž se vypravuje ve Starém zákoně, že pršela s nebe, když byli Israelité na poušti, nelze ji považovati za mannu ani z mannovce ani z tamaryšku, nýbrž za jedlý lišejník zvaný Sphaerothallia seu Lecanora esculenta Evers., který se dosud ve stepích severní Afriky, Arabie, Malé Asie a Persie hojně vyskytuje a po větších deštích úžasně rychle se množí, tak že pokryje půdu až 15 cm vysoko. Nastane-li pak počasí suché a větrné, odtrhují větry tento lišejník od jeho podkladu a zanášejí jej často i do vzdálených krajin, tak že se v těch krajinách potom zdá, jako by byl lišejník „spadl s nebe“.
Na konec dlužno poznamenati, že také některé druhy australských blahovičníků (Eucalyptus), jak jest o tom více pověděno v oddíle XII., vyměšují z větví a listů mannu, které se říká manna novohollandská neboli m. australská.
Ve Vých. Prusku, Slezsku a Polsce nazývá lid mannou omleté obilky trávy zblochanu vzplývavého (Glyceria fluitans R. Br.), z nichž připravuje si rozmanité pokrmy.
K rostlinám této skupiny, t. j. k rostlinám, které dávají cukr nebo mannu, náležejí ještě z našich rostlin řepa cukrová neboli burák (Beta vulgaris L.), z cizích pak čepelatka cukrová (Laminaria saccharina Lam.).
O mávě širolisté (Bassia latifolia Roxb.), která dává sladké, jedlé květní koruny, pověděno v oddíle VI.
