Duchn1 neboli dochan, černošské proso (Pennisetum2 typhoideum3Rich., Pennicilaria4 spicata5 Willd., Pennisetum americanum), u Presla kystnatka klasnatá, vyhání z jednoletého kořene statná, dření vyplněná (nikoli dutá), 2-3 m vysoká stébla zakončená klasovitě staženou, válcovitou, až 3 dm dlouhou latou, která později připomíná válcovitou palici našich orobinců (Typha). Čárkovité listy bývají až přes 5 dm dlouhé a 3-4 cm široké, mají silně vyniklý hřbetní nerv a na spodu krátký, chlupatý jazýček.
Klásky, které skládají hustě směstnanou klasovitou latu, jsou 2-3květé a tím pamětihodné, že vězí v pernatých štětinkách. Nejspodnější kvítek každého klásku jest prašníkový, jalový; ostatní 1-2 kvítky jsou obojaké, plodné.
Vejčité obilky vězící volně mezi pluchami jsou leskle hnědé, podobné zrnům prosným.
Pocházejíc původně nejspíše z Arabie nebo z horké Afriky, černošské proso pěstuje se v několika odrůdách na písečnatých půdách netoliko v teplé Africe, kde jest vedle ciroku nejdůležitější hospodářskou plodinou, nýbrž i v Babylonii, ve Vých. Indii a v Číně jednak jakožto rostlina pícní jednak pro moučnaté obilky, které dávají velice jemnou mouku. Mimo to připravují z nich domorodci různé kaše a vaří opojné pivo - dolo.
V Evropě sejí duchn pouze v některých písečnatých krajinách Španěl a jižní Francie.
U nás bylo by možno černošské proso pěstovati pouze jako rostlinu pícní, poněvadž obilky v našem podnebí zpravidla nedozrají.
1Duchn nazývají tuto obilinu v Arábii, v Egyptě i v sev. Africe. Jméno dochan uvádí prorok Ezechiel už ve Starém zákoně, rozuměje jím obilí rostoucí v Babylonii. Kmen dlužno prý hledati nejspíše v arab. tham = jídlo, nebo dsaraa = síti.
2Slož. z lat. penna = pero + seta = štětina, vzhledem k tomu, že pod klásky vyrůstají pernaté štětinky.
3Zralé klasy připomínají válcovité palice orobince (Typha); typhoideus = orobincovitý.
4Slož. z lat. penna = pero + cilium = brva.
5Lat. spicatus = klasnatý.
