Chaluha bublinatá (Fucus vesiculosus1 L.) vytváří z užší, stopkovité spodiny, kterouž jest přirostlá ku pobřežní skále, ploché, pentlicovité, vidličnatě dělené, kožovité stélky, za čerstva barvy olivové, sušením však černající. Středem stélky táhne se vyniklá žíla a po obou stranách žíly jsou nafouklé, prázdné puchýře, jimiž se váha rostliny nadlehčuje, tak že může ve vodě vzplývati. Některé větévky jsou na koncích naduřelé a obsahují v malých prohlubinkách rozmnožovací ústroje.
Chaluha bublinatá náleží k nejobyčejnějším rostlinám všech evropských moří, vyjímajíc moře Středozemní, v němž se vůbec nevyskytuje. Na pobřežních skalách, zejména na skalách pobřeží francouzských, anglických a škotských, skládá tato chaluha husté, rozsáhlé porosty.
Poněvadž obsahuje jako jiné chaluhy mnoho uhličitanu sodnatého a jód, sbírá ji lid v některých krajinách na břehu, kam ji vyvrhly mořské vlny, anebo ji při odlivu sežíná srpem, usuší ji na slunci a ve zvláštních pecích ji pak spaluje na popel, jemuž říkají na pobřežích německých chaluhová soda, v Normandii varek, ve Škotsku kelp. V Anglii upotřebují tohoto popele jako přísady do jemného skla a dobývají z něho jódu.
Ostatně podestýlají v přímořských zemích stélkami chaluhy bublinaté dobytek, hnojí jimi pole a míchají je do žrádla vepřům.
1Lat. vesicula = puchýř.
