Buxus sempervirens - zimostráz vždyzelený (zimostráz obecný)
Syn.: Buxus angustifolia, Buxus arborescens, Buxus argentea, Buxus aurea, Buxus caucasica, Buxus colchica, Buxus crispa, Buxus cucullata, Buxus elegantissima, Buxus fruticosa
Slovensky: Krušpán vždyzelený
Čeleď: Buxaceae - zimostrázovité
POPIS:
Neopadavý, 1 až 8 m vysoký keř nebo nižší stromek. Jeho větve jsou krátké, silné, většinou přímé, hustě olistěné, letorosty hranaté, zpočátku pýřité, později lysé, dřevo je pórovité, bez jádra. Listy jsou vstřícné, krátce řapíkaté, jednoduché, celokrajné, podlouhle vejčité až eliptické, lysé, kožovité, do 3 cm dlouhé, na vrchní straně lesklé, na spodní žlutozelené, na okraji mírně podvinuté. Květy vyrůstají v úžlabních klubíčkách, v jehož středu je 1 květ samičí s 5 až 6 listénci, které připomínají okvětí, a po obvodu několik květů samčích. Samičí květy mají tři 2laločné blizny a mezi nimi žláznatý terč, samčí mají 4 kališní lístky, 4 tyčinky a zakrnělý pestík. Plodem je tobolka pukající 3 chlopněmi. Kvete v IV.
ROZŠÍŘENÍ:
Domovem je v západní a jižní Evropě (na severu po Velkou Británii), v přilehlé části Asie (Turecko, Malá Asii) a na severu Afriky (Alžírsko). V ČR není původní, jedná se však o běžně pěstovanou dřevinu.
OBSAŽENÉ LÁTKY A OTRAVY:
Celá rostlina obsahuje asi 0,2 % silice a řadu steroidních alkaloidů (parabuxin, parabuxinidin, buxinidin, buxinamin), z nichž nositelem toxického účinku je zejména cyklobuxin D (křečový jed). Otrava se projevuje křečemi, průjmem, svalovou slabostí, povrchním dechem, smrt může nastat již za 12 až 24 hodin po požití. Otravy byly pozorovány u člověka, koně, psa a prasat.
LÉČITELSTVÍ:
V minulosti se listy zimostrázu užívaly jako projímadlo a antirevmatikum, jeho dřevo se namísto dřeva guajakového podávalo proti dně, revmatismu, na léčbu kapavky, některých chorob kožním nebo jako náhražka chininu proti zimnici. Pro nepříznivé vedlejší účinky se však postupně od jeho používání upustilo, v současné době nachází uplatnění jen v homeopatii.
PĚSTOVÁNÍ:
Jako okrasná dřevina je pěstován již od starověku, oblíbeným se stal zejména v době baroka a rokoka, kdy začal být tvarován do nerozmanitějších tvarů.
Jde o nenáročnou a plně mrazuvzdornou dřevinou, které vyhovuje čerstvě vlhká půda a polostinné stanoviště. Hodí se i pro městské výsadby, neboť je značně odolný vůči emisím. Nedobře však snáší kombinaci plného slunce a suché půdy (následkem může být chudé a nevýrazné zbarvení listí nebo dokonce jejich spálení). Běžně bývá pěstován jako živý plot (řez se provádí během léta). Množí se obvykle polovyzrázlými řízky během léta.
Pěstuje se v řadě kultivarů, např.:
- Elegantissima: Hustý keř, listy úzké, na okraji s bílým proužkem.
- Handsworthiensis: Hustý a vzpřímený keř, listy dlouhé až 4 cm, hodí se na živé ploty.
- Latifolia Maculata: Mladé listy jsou žluté, později zelené se žlutými skvrnami.
- Marginata (Aureomarginata): Listy na okraji se žlutým proužkem.
- Suffruticosa: Kompaktní a pomalu rostoucí keř, hodí se na živé ploty.
DALŠÍ UŽITÍ:
Velmi husté zimostrázové (buxové) dřevo se hodí např. na dřevoryty, na výrobu dýmek, nábytku, různých ozdobných předmětů (figurky, krabičky, tabatěrky, ...), výrobu klarinetů i jiných dřevěných hudbeních nástrojů atd.
