Phragmites australis - rákos obecný (palach)
Syn.: Phragmites communis, Arundo australis, Calamagrostis nigricans, Cenchrus frutescens, Cynodon Phragmites, Czernya arundinacea, Oxyanthe Phragmites, Reimaria diffusa
Slovensky: Trsť obyčajná
Čeleď: Poaceae - lipnicovité (trávy)
POPIS:
1 až 4 m (výjimečně - zejména v tropech - až 10 m) vysoká tráva s dlouhými, plazivými oddenky a až 10 m dlouhými výběžky. Stébla jsou mohutná, přímá, tuhá, lysá, až 25 mm v průměru, s mnoha kolénky. Listy jsou četné, 20 až 50 cm dlouhé a 2 až 3 cm široké, zelené, někdy namodralé, tuhé, ploché, na konci protažené v dlouhou, tenkou a mírně zvlněnou špičku. Listové pochvy kryjí kolénka, jazýček je nahrazen krátkými chlupy, ouška jsou krátká a slabě chlupatá. Květní laty jsou zpočátku přímé, později převislé, 15 až 40 cm dlouhé, často nafialovělé, jejich větve jsou drsné, na bázi jemně chlupaté. Klásky jsou 2 až 7květé, 10 až 15 mm dlouhé, ve spodní části pouze s květy samčími nebo sterilními, v horní části oboupohlavnými, z vřetene vyrůstají až 10 mm dlouhé, lesklé chlupy. Pluchy jsou úzké a zašpičatělé, na bázi s hedvábitými chlupy, osina chybí. Kvete v VII až X.
STANOVIŠTĚ:
Stojaté nebo velmi pomalu tekoucí vody (koření ve hloubkách zhruba do 1 m), prameniště, vlhké louky, bažiny, podmáčené lesy, někdy i sušší stanoviště s kamenitou půdou (opuštěné pískovny apod.).
ROZŠÍŘENÍ:
Jedná se kosmopolitní druh, roste takřka po celém světě vyjma arktických oblastí, v ČR se vyskytuje hojně od nížin po podhorské oblasti, ve vyšších polohách obvykle nekvete.
OBSAŽENÉ LÁTKY:
Oddenek rákosu obsahuje asparagin, betakaroten, furfural, kyselinu askorbovou a křemičitou, sacharidy, saponiny a jiné látky. Celkově rákos obsahuje asi 50 % škrobu, 15 % sacharidů a značné množství celulózy.
LÉČITELSTVÍ:
Oddenky působí proti bolesti (antipyreticky), zmírňují kašel, podporují odvodnění orgamismu, čistí krev, zmírňují nadýmání. Užívají se (byť spíše jen zřídka) při léčbě artritidy, astmatu, v minulosti i při léčbě syfilis.
PĚSTOVÁNÍ:
Rákosu vyhovuje hluboká, středně výživná, nevysychavá půda a slunné stanoviště. Množí se na jaře dělením trsů nebo semeny. Mnohdy se rozrůstá značně invazivně. Pěstuje se v několika kultivarech, např.:
- Variegatus (asi 1 m vysoký, méně invazivní, má listy se zlatavě žlutými pruhy, které v době květu blednou takřka do bíla)
- Humilis (zakrslá, jen asi 12 cm vysoká odrůda)
- Striatopictus (asi 1,5 m vysoký, žlutobíle pruhované listy, kvete jen zřídka)
DALŠÍ UŽITÍ:
- Stébla rákosu se zejména v minulosti používaly jako střešní krytina nebo jako podklad pod omítku.
- Z rákosu je možné získat celulózu.
- Rozsekaný rákos může být krmivem pro koně nebo se užívá jako podestýlka.
- Rákosová stébla lze využít jako náústky pro dechové nástroje či jako násadky per.
- Ze stébel se rovněž pletou rohože a vyrábí tkalcovské cívky.
- Květenství rákosu se přidávají do květinových vazeb.
- Z rákosových obilek lze uvařit kaši (doporučuje se ochutit březovým sirupem).
- Mladé stonky lze použít jako zeleninu (vaří se 10 až 20 minut ve slané vodě nebo se pojídají syrové nebo se smaží).
- Podzemní oddenky je možné po uvaření jíst nebo se z nich připravuje náhražka kávy (oddenky se zbaví nečistoty, rozkrájí, usuší a namelou) .
- Z nařízlých stonků vytéká sladká a velmi chutná šťáva, která na vzduchu po čase ztuhne ve sladký "bonbón".
DALŠÍ INFORMACE:
- Rákos je naší největší travinou.
- Tvoří typická rostliná společenstva zvaná po něm rákosiny.
- Hustá spleť jeho výběžků chrání břehy proti erozi.
- Na příhodných stanovištích (břehy stojatých vod ...) je pionýrskou rostlinou, během 1 roku se může rozrůst až o 1 m.
- Rákosiny jsou ideálním životním prostorem pro mnohé druhy živočichů (např. jsou hnízdištěm řady ptačích druhů).
