Digitalis purpurea - náprstník červený
Slovensky: Náprstník červený
Čeleď: Plantaginaceae - jitrocelovité
POPIS:
Dvouletá, 60 až 150 cm vysoká bylina. V prvním roce vyrůstá velká růžice přízemních listů, ve druhém roce následuje kvetoucí lodyha, která je obvykle nevětvená, mělce rýhovaná, šedě plstnatá až olysalá, zelená až tmavočervená. Listy vejčité až vejčitě kopinaté, vroubkované až pilovité, na rubu obvykle šedoplstnaté, dolní dlouze řapíkaté, prostřední s čepelí klínovitě se zužující v řapík, horní přisedlé. Květenství dlouhý, hustý, jednostranný hrozen s až 120 květy, koruna zvonkovitá, dolů skloněná, nachová, vzácně bílá, s četnými tmavě červenými a bíle ohraničenými skvrnami, vně lysá, uvnitř brvitá, lem koruny 5cípý. Kvete v VI až VIII.
STANOVIŠTĚ:
Paseky, světlé lesy, křoviny, okraje cest, mýtiny, preferuje půdy čerstvě vlhké až vlhké, humózní, nevápnité (snese max. 1% vápníku v půdě), kamenité, kyselé (pH 3,4 až 4,0), špatně snáší silné mrazy bez sněhové pokrývky.
ROZŠÍŘENÍ:
V ČR zřejmě není původní, asi od 19. století se však šíří vyséváním a zplaňováním, v současnosti hojný v pohraničních horách severních Čech a ve Šluknovském výběžku, v pahorkatinách jižních Čech a přilehlých oblastech středních Čech a na severní Moravě roztroušený, jinde vzácný nebo chybí, jeho další šíření je však pravděpodobné. Celkově roste v západní a jihozápadní Evropě od Pyrenejského poloostrova a Velké Británie, přes Francii po střední Německo, v jižním Norsku, na Korsice a Sardinii, zdomácnělý ve střední Evropě (jižní Polsko, ČR, Rakousko), na severu po Dánsko a jihozápadní Švédsko, dále zavlečen do Severní Ameriky, části Jižní Ameriky, do Austrálie a na Nový Zéland.
JEDY:
V celé rostlině, nejvíce však v listech a zřejmě nejméně v kořenech, jsou obsaženy kardenolidní glykosidy (asi 0,15 až 1%), z nichž hlavní jsou purpureaglykosid A a B (asi 60% všech glykosidů), digitoxin (asi 12%), gitoxin (asi 10%) a gitalotoxin (také asi 10%) - tyto látky se v čisté formě užívají k výrobě léku upravující srdeční činnost. Odštěpením glukózy vznikají další produkty, které se mohou dále štěpit, takže v droze jsou obsaženy jak původní glykosidy, tak i jejich štěpné produkty, z čehož je zřejmé, že účinek náprstníku je vyvolán celou řadou jednotlivých složek, z nich každá působí jinak (časově i silou). V čerstvých listech převažují primární glykosidy, v sušené droze se však zřejmě v závislosti na stáří i způsobu uskladnění nalézá větší množství štěpných produktů. Tvorba glykosidů v rostlině souvisí s fotosyntézou, proto jejich obsah je nejvyšší odpoledne, zatímco v noci dochází k jejich odbourávání, takže po ránu sbírané rostliny mají nejmenší účinek. Dále náprstník obsahuje saponiny (např. digitonin, gitonin, tigonin, natigin), jejichž obsah silně kolísá podle velikosti a stáří rostliny, nejvíce jich obsahují semena. Dále jsou přítomny enzymy (digipurpidasa, oxydasa), barvivo a malé množství organických kyselin.
Otravy náprstníkem nejsou časté, ale byly zaznamenány a to i otravy vražedné a sebevražedné. Obyčejně však nastává otrava náhodným předávkováním. Při požití toxického množství náprstníku se nejprve objevuje místní podráždění zažívacího ústrojí, zvracení, průjmy, později dojde ke zpomalení pulsu, činnost srdeční je nepravidelná, dýchání je obtížné, mohou se objevit poruchy vidění (člověk vidí předměty modře, červeně, žlutě nebo zeleně nebo mžitky před očima), halucinace, hučení v uších, bolesti hlavy, závratě, vznětlivost, nakonec se zrychluje a slábne puls, smrt nastává ochrnutím a zástavou srdce. Prognóza otravy je málo příznivá! Léčí se podáváním dávidel, absorpčního uhlí a tříslovin (tanin, odvar z dubové kůry, silný černý čaj), nezbytné je okamžitě přivolat lékařskou pomoc. Smrtelnou dávkou pro člověka mohou být pouhé dva snědené listy náprstníku - nutno však dodat, že pro jejich odporně hořkou chuť je velmi obtížné je pozřít.
LÉČITELSTVÍ A LÉKAŘSTVÍ:
Více než v léčitelství se náprstník uplatňuje v lékařství, neboť patří mezi základní srdeční léky. Hlavní indikací je chronická srdeční nedostatečnost, tachykardické arytmie a extrasystoly přední komory srdeční. V léčebných dávkách zvyšuje tonus srdce, takže smrštění srdce se stává mohutnější a úplnější, čímž se upravuje krevní oběh a zvyšuje se i vylučování moči z těla. Oproti jiným srdečním lékům se náprstníkové glykosidy na srdečním svalu hromadí, takže účinkují delší dobu po podání.
Užívají se výhradně listy (Folium digitalis) a to k přípravě nálevů, tinktury a dalších forem nebo se izolují čisté účinné glykosidy. Listy se u rostlin jednoletých sbírají v srpnu, u rostlin dvouletých v době květu za suchého počasí a v odpoledních hodinách. Suší se ihned po sběru a co možná nejrychleji, nejlépe za teplot mezi 60 a 70 °C. Aby se omezilo štěpení primárních glykosidů, je třeba drogu udržovat v co možná nejmenší vlhkosti (max. do 3%). Náprstník je drogou v rukou laika velmi nebezpečnou, proto se nedoporučuje jej používat při samoléčení! V homeopatii se užívá k léčení srdeční slabosti, při poruchách ledvin, depresi, nespavosti, migréně.
PĚSTOVÁNÍ:
Náprstník červený se pěstuje ve více odrůdách, které se liší barvou i tvarem květů. Množí se semeny, která se sejí v dubnu až červnu, vykvétají v dalším roce. Půda viz. odstavec Stanoviště, hodí se zejména na záhony umístěné v polostínu.
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.