Pseudotsuga menziesii - douglaska tisolistá

Čeleď: Pinaceae - borovicovité

Rod

Pseudotsuga zahrnuje asi 6 druhů, které rostou primárně v Severní Americe a ve východní Asii.

Popis:

Neopadavý, jehličnatý, až 100 m vysoký strom. Kmen přímý, až 4 m v průměru, koruna široce kuželovitá. Borka v mládí hladká, šedá, ve stáří tlustá, hluboce brázditá, červenohnědá. Jehlice ploché, na bázi zúžené v řapík, 2 až 3,5 cm dlouhé, na rubu se 2 bílými proužky, opadávají po 4 až 6 letech. Samčí květy žluté, vyrůstají na spodní straně loňských letorostů, samičí květy vyrůstají po 1 až 6 v přímých, 2 až 6 cm dlouhých, zelených nebo červených šišticích. Šišky visuté, 5 až 10 cm dlouhé, krátce stopkaté, podpůrné šupiny trojcípé, zřetelně vyčnívající směrem ke špičce šišky. Kvete v V až VI.
Poddruhem douglasky tisolisté je douglaska tisolistá šedá Pseudotsuga menziesii var. glauca (někdy bývá uváděna jako douglaska sivá nebo douglaska šedá - Pseudotsuga glauca, tedy jako samostatný druh), která se od douglasky tisolisté mimo jiné liší tvarem podpůrných listenů, jež nesměřují ke špičce šišky, ale od šišky odstávají nebo jsou nazpět ohnuté (viz foto).

Rozšíření:

Původní na západním pobřeží Severní Ameriky (od Oregonu po Kalifornii), pěstována v Evropě a na Novém Zélandu, u nás často vysazována zejména v parcích.

Využití:

Lesnicky patří u nás douglaska k nejdůležitější cizokrajné jehličnaté dřevině. Její dřevo se užívá zejména při výrobě nábytku.

Pěstování:

V Evropě je douglaska pěstována od roku 1827, u nás se poprvé objevila jen několik let poté. Daří se jí na hlubokých, kyselých, vlhčích, hlinitopísčitých půdách, nesnáší půdy vápnité, mělké, podmáčené nebo naopak suché. Stanoviště vyhovuje polostinné. Protože může být poškozována silnějšími mrazy, pěstuje se u nás zejména v polohách mírně teplých. Dobře snáší městské prostředí.

Poznámky návštěvníků těchto stránek:

[napsat novou poznámku nebo dotaz k této rostlině]