Juniperus communis, Jalovec obecný, Borievka obyčajná

Juniperus zahrnuje přibližně 60 druhů, kterém rostou převážně na severní polokouli od hor subtropů až po subarktické pásmo, na jižní polokouli pouze v horách východní Afriky.

Popis:

Neopadavý, dvoudomý, pomalu rostoucí, až 10 m vysoký keř nebo strom rozmanitého tvaru (kuželovitý, sloupcovitý, rozložitý, často s více kmeny). Borka šedá až hnědočervená, podélně brázditá, tenká, snadno se odlupující. Jehlice v 3četných přeslenech, 1 až 1,5 cm dlouhé, na svrchu žlábkovité, s bělavým proužkem, opadávají ve věku 3 až 4 roky. Samčí květy 4 až 5 mm velké,vejcovité, žluté, samičí cca 2 mm velké, zelené. Plody (jalovčinky) kulovité, 6 až 10 mm v průměru, zprvu zelené, později modré až černé a ojíněné, dozrávají po 2 letech, 3. rokem opadávají. Kvete v IV až V.

Stanoviště:

Pastviny, skaliska, okraje a světliny borových, dubových nebo březových lesů, vřesoviště, rašeliniště, stanoviště slunné, na půdách suchých nebo střídavě vlhkých, písčitých, často málo výživných, obvykle nevápnitých.

Rozšíření:

V ČR dříve poměrně hojně od nížin po nižší horské polohy, v současnosti roztroušeně až vzácně. Celkově roste v mírných a subtropických oblastech severní polokoule, v teplých krajích však jen v horách.

Léčitelství:

Sbírají se plody čili jalovčinky čili Fructus juniperi a to v době plné zralosti, tedy na podzim 2. roku, když jsou zbarveny do modra. Suší se v tenkých vrstvách na suchém a vzdušném místě. Vedle plodů se v době od podzimu do zimy sbírá i dřevo, jehož účinek je však slabší nežli plodů.
Droga obsahuje asi 0,5 až 2% silice (např. pinen, terpinolen, kamfen, kafr, borneol, geraniol, sabinen aj.), asi 30% sacharidů (glukosa, fruktosa), asi 9% pryskyřice, katechinové třísloviny, flavonoidy, hořčinu juniperin, leukoanthokyaniny, vitamín C, organické kyseliny, soli vápníku a draslíku, kaučuk, terpinol, prchavý olej aj.
Jalovec působí výrazně diureticky a zároveň antisepticky, takže bývá využíván při zánětlivýchchorobách močových cest nebo při zadržení tekutin v těle (jalovcová silice zrychluje zpracování tekutin v ledvinách). Vedle toho při vnitřním použití zlepšuje trávení, povzbuzuje chuť k jídlu, působí proti nadýmání a pomáhá při revmatismu. Vnitřní užití jalovce je však poněkud problematické, neboť vedle příznivých účinků zároveň poněkud dráždí ledviny. Zevně se užívá na bolestivé klouby či při bolestech páteře (zvyšuje prokrvení pokožky a působí hojivě).
Vnitřně se podává buď ve formě nálevu z drcených jalovčinek (1 čajová lžička jalovčinek na šálek vody se přivede k varu a nechá se 10 až 20 minut luhovat, podává se 2x denně, nejdéle však po dobu 6 týdnů) nebo se podávají přímo syrové plody (při revmatismu se podává první den 3x denně 1 jalovčinka, druhý den 3x denně 2 jalovčinky atd. atd. až 21. den 3x denně 21 jalovčinek a pak se jde zpět tak, že se naopak každý den jedna jalovčinka ubírá, při poruchách trávení se vrací zpět 15. den, tedy při dávce 3x denně 15 jalovčinek. První kůra by měla být aplikována nejvíce 1x za rok, druhou (menší) kůru lze brát 2x ročně. Zevně se jalovec aplikuje nejčastěji ve formě masti nebo oleje.
POZOR: Jalovec by nikdy neměli užívat lidé, kteří mají nebo v minulosti měli nemocné ledviny a dále kojící a těhotné ženy (jalovec pravděpodobně podporuje děložní stahy). Nikdo by jej pak neměl užívat dlouhodobě, tedy déle než 6 týdnů. Podle některých autorů rovněž zhruba u 30% nemocných sennou rýmou se po jeho užití objevují různé, zejména kožní alergické reakce. Vzácně se může vyskytnout i alergie projevující se bolestí ledvin. V takovém případě je třeba terapii okamžitě ukončit a ani v budoucnosti ji raději již nikdy neopakovat.
Informace v tomto odstavci čerpány převážně z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 2.

Další užití:

Pěstování:

Pěstuje se v několika kultivarech lišících se zejména vzrůstem a celkovým tvarem. Jalovci vyhovuje slunné stanoviště a spíše písčité, suché, málo výživné půdy. Množí se semeny nebo řízky. Pokud chcete sklízet i jalovčinky, musíte zasadit jak samčí, tak i samičí rostlinu.

Jalovec v Českém herbáři z roku 1899:

Jalovec (Juniperus), známý keř rostoucí u nás všude v lesích. Plody malé zrají teprv v druhém roce, mají chuť hořkou a vůni příjemnou, zvláště na uhlí rozpáleny. Obsahují zvláštní olej a působí mírně na ústrojí zažívací. Připravuje se z nich břečka, odvar, líh, a olej užívá se co lék. Při dně a hostci užívá se jahod co kadidla. Roztlučeny dávají se co obkladek proti bolení hlavy; žvýkají se také, by ústrojí zažívací povzbudily k větší činnosti.

Zvláštní druh jalovce, chvojka (Junip. sabina), rostoucí v jižní Evropě, náleží mezi nejprudčí, nejnebezpečnější jedy.

Roste vůbec v jižní Evropě jakožto keř, nebo nízký strom, jenž pro okrasu se pěstuje; má tupé listy, rýhované, žlázovité. Keř ten zelená se po celý čas; vrcholky větví, zvláště čerstvé, kdežto vydávají vůni ostrou, kořenatou, pryskyřnatou a odpornou, užívají se k účelům lékařským. Rozmačkány a položeny na kůži, dráždí a spůsobují červené skvrny. Užije-li se šťávy té jako léku, má týž účinek a větší dávka způsobí zánět střev. Osvědčuje zvláštní působivost na ústrojí močové a plodidla ženská; odstraňuje vady, jež objevují se následkem ochablosti nebo nečinnosti ústrojí při čmýře a spojen-li tento zjev s přílišnou podrážděností, pomine tato. Všeobecně jest známo, že užití chvojky u těhotných ženštin způsobuje potracení (abortus). Při bělotoku, vředech rakovitých v děloze, neplodnosti osvědčuje se méně chvojka.

Naproti tomu působí dobře při vodnatelnosti a zastavení čmýry nebo při špatném odměšováni moče. Dává se také na vředy a vyraženiny hnisající, na fíky (sifilis), na rány způsobené přílepem zpryšťovacím (vesicatorem). K účelu tomu hodí se nejlépe odvar 1—3 drachem na 3 unce denně; olej překapovaný ½ — 1 kapka na cukr.

Z 2 částí sádla a 1 části chvojky dělá se masť, k níž přidá se ½ částky vosku a pak se masti té užije jako shora uvedeného odvaru.

Zvěrolékař užívá chvojky způsobem rozličným. Ona působí prudce a ruší pletivo, s kterým přijde do styku, zvláště jest-li ono chorým; u skotu, ovcí a jmenovitě u psů způsobí větší dávka špatné zažívání, zánět střev, ba i smrt; koně pak snesou větší částku, ba i ½ klg. beze škody na zdraví. Mírná dávka léku toho uvnitř působí na ústrojí životní, zlepšuje zažívání a podporuje vyměšování moče.

U zvířat březích způsobiti může pometání. Hodí se za lék proti neduhům zastaralým, proti vodnatosti, slizotoku, proti škrkavkám, též proti neduhům dělohy. Dává se uvnitř koním a skotu po 15— 45 gr., ovcím a prasatům po 1—3 gr., psům 0,1 — 0,2 gr. častěji se solí neb moukou neb jinou látkou, jako pilule neb lektvař.

Také odvar se užívá; zevně pak léčí se chvojkou vředy a různé kožní neduhy; dává se bud prášek nebo šťáva z listí, samy neb smíšeny s jinými věcmi, a slouží obyčejně k omývání.

Poznámky návštěvníků těchto stránek:

Daniela Cepková napsal(a) 28.5.2009, 10:42 hod.:
Dotaz: Co dělat, když jalovec reziví?
[reagovat]

Petr Malý (pitrmaly[zavinac]seznam.cz) napsal(a) 25.3.2009, 13:29 hod.:
Juniperus comunis je velmi vhodná dřevina na tvorbu Bonsají,je však velmi nutné znát metody správného střihu a tvarování,i za malé peníze v zahradním centru lze získat nádherné rostliny,za které lze velmi získat a to jak citově,tak i finančně.
[reagovat]

Fotografický herbář
					Hledej rostlinu / heslo:
Úvod (Home)	Slovník	Herbář 1899	Herbář na CD	Zvířata	Přátelé botaniky

Juniperus communis - jalovec obecný

Čeleď: Cupressaceae - cypřišovité

Rod