Mercurialis perennis - bažanka vytrvalá (bažanka lesní)

Čeleď: Euphorbiaceae - pryšcovité

Rod

Mercurialis zahrnuje asi 10 druhů, které rostou zejména v mírném pásu Evropy a Asie.

Popis:

Vytrvalá, dvoudomá, 15 až 40 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, nevětvená, oblá, se 2 sbíhavými lištami. Listy nahloučeny v horní polovině lodyhy, vstřícné, řapíkaté, kopinaté až podlouhle vejčité, tupě zubaté. Samčí květy uspořádány v klasnatá květenství, drobné, žlutozelené, bez korunních lístků a se 3 lístky kališními, samičí květy ve stopkatých, 1 až 3 květých klubíčkách vyrůstajících v paždí listů, rovněž žlutozelené. Kvete v IV až V.
Latinské rodové jméno pochází od boha Merkura, jenž údajně objevil léčivé vlastnosti této rostliny.

Stanoviště:

Stinné a humózní listnaté a smíšené lesy, křoviny, často podél vodních toků.

Rozšíření:

V ČR roztroušeně až hojně, pouze ve vyšších polohách vzácně nebo chybí. Celkově roste v Evropě na severu po jih Skandinávie, na západě po Irsko a Skotsko, na jihu převážně jen po severní část Středozemí (sever Španělska, Itálie, část Balkánského poloostrova), na východě po Kavkaz, izolovaně roste na severu Afriky, druhotně v Austrálii.

Jedy a další látky:

Bažanka obsahuje methylamin, trimethylamin, hermidin, trochu silice, saponiny, glykosidy, třísloviny, cukry a zřejmě i ještě blíže neprozkoumané alkaloidy.
Otrava se projevuje nechutenstvím, kolikovitými bolestmi, průjmem (často krvavým) a celkovou malátností, v těžších případech se mohou objevit i poruchy srdeční činnosti, otravy však nebývají smrtelné a byly pozorovány spíše u zvířat nežli u lidí. Toxicita drogy se výrazně snižuje zahřátím a sušením, uvádí se, že po půl roce skladování je již zcela bez toxických účinků.

Léčitelství:

Droga byla užívána zejména v minulosti, dnes je již převážně považována za zastaralou a také nebezpečnou (viz. výše). Sbírala se kvetoucí nať (Herba mercurialis perennis) a to zejména jako prostředek projímavý a močopudný (např. při zánětu močových cest), zevně se pak užívala na špatně se hojící či hnisající rány a na spáleniny nebo ve formě sedacích koupelí při váznoucí menstruaci. Vzhledem k razantním až toxickým účinkům se však nikdy bažanka nesmí užívat dlouhodobě a to ani při zevní aplikaci!!!
Informace v tomto odstavci částečně převzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 1.

Bažanka v Českém herbáři z roku 1899:

Bazanka (Mercurialis) má lodyhu přímou, 1½ st. vysokou, tupě čtverhranou; roste v rumu nejvíce a kvete v červenci. Má zápach i chuť nepříjemné; účinkuje na stolici; zevně co chladící prostředek. Vyhání rtuť z těla. Jiný druh, ozimá (M. perennis) působí silněji nežli předešlá na stolici a patří k jedům mamivým. Šťávou rostliny té natírá se oteklý život; listí přikládá se na plačtivé oči.

Prášek z rostliny té dává se dětem do kaše, by nedostaly hryzení.

Syrup (elixír) z rostliny té připravený užívá se ráno po jedné lžíci k zachování zdraví a udržení pravidelné stolice.

[přejít do tohoto starého herbáře]

Poznámky návštěvníků těchto stránek: