Ožanka kalamandra - Teucrium chamaedrysDevětsil japonský - Petasites japonicusFotografický herbář
Hledej rostlinu / heslo:

Blín černý,Hyoscyamus niger
Blín černý (Hyoscyamus niger)
zvětšit obrázek
Blín černý,Hyoscyamus niger
Blín černý (Hyoscyamus niger)
zvětšit obrázek
Blín černý,Hyoscyamus niger
Blín černý (Hyoscyamus niger)
zvětšit obrázek
Blín černý,Hyoscyamus niger
Blín černý (Hyoscyamus niger)
zvětšit obrázek
Blín černý,Hyoscyamus niger
Blín černý (Hyoscyamus niger)
zvětšit obrázek
Blín černý,Hyoscyamus niger
Blín černý (Hyoscyamus niger)
zvětšit obrázek
Blín černý,Hyoscyamus niger
Blín černý (Hyoscyamus niger)
zvětšit obrázek
Blín černý,Hyoscyamus niger
Blín černý (Hyoscyamus niger)
zvětšit obrázek

Hyoscyamus niger - blín černý

Viz Přátelé botaniky
Slovensky: Blen čierny

Čeleď: Solanaceae - lilkovité

Rod

Hyoscyamus zahrnuje asi 20 druhů, které rostou v Eurasii, na východě až po Japonsko, nejvíce pak ve Středozemí a v Přední Asii.
Latinské rodové jméno je složeninou řeckých slov hys=prase a kyamos=bob. Plodem blínu je tobolka, která dokud je zavřená připomíná bob, a dříve se věřilo, že prasata blín mohou žrát aniž se otráví. Druhové jméno niger (=černý) pak odkazuje pravděpodobně na barvu semen.

Popis:

Jednoletá až dvouletá, žláznatě chlupatá, nepříjemně páchnoucí, 20 až 90 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, téměř oblá, hustě chlupatá, zelená. Listy v přízemní růžici dlouze řapíkaté, v obrysu vejčité, chobotnatě peřeně zubaté, záhy odumírající, lodyžní listy střídavé, sbíhavou bází přisedlé, poloobjímavé, žláznatě chlupaté, tvarem podobné listům přízemním. Květy uspořádány ve vijanech, vyrůstají v úžlabí listenů, takřka přisedlé, 5četné, špinavě žluté a fialově žilkované, kalich 5cípý, vně hustě žláznatě chlupatý. Plodem je tobolka. Kvete v VI až IX.

Stanoviště:

Rumiště, podél cest, pole, komposty, na půdách vysýchavých až čerstvě vlhkých, písčitých až hlinitých, výživných, dusíkatých, slabě zásaditých až slabě kyselých, stanoviště slunné a teplé.

Rozšíření:

V ČR roztroušeně zejména v teplejších oblastech, přechodně i v méně příznivých polohách, v posledním období však zřejmě v důsledku působení člověka na ústupu. Celkově roste na severu po jih Skandinávie, na východě po Mongolsko a sever Indie, na jihu po severní Afriku, zavlečen byl do východní Asie, Severní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland.

Jedy:

Celá rostlina (nejvíce kořen, méně semena a nejméně zřejmě listy) obsahuje alkaloidy, z nich nejvýznamnější je l-hyoscyamin a l-skopolamin, vedlejšími alkaloidy pak jsou atropin, apoatropin a kuskhygrin. Dále je přítomen hořký glykosid hyoscyopikrin, třísloviny, silice a v semeni olej.
Otravy se projevují téměř stejně jako otravy rulíkem zlomocným, tzn., že i blín je rostlinou smrtelně jedovatou.

Léčitelství:

Zejména v minulosti bylo blínu užíváno i v lidovém léčitelství. Sbírá se hlavně list (Folia hyoscyami), ale i celá nať (Herba hyoscyami), kořen (Radix hyoscyami) nebo semena (Semen hyoscyami).
Ve středověku bylo blínu užíváno jako anestetika při operacích a také při revmatismu (zevně se užíval olej získaný ze semen), zápalu plic, kašli, nechutenství či při hadím uštknutí, vdechování par z napařených semen údajně zmírňuje bolesti zubů, celkově lze blínu použít podobně jako listů rulíku zlomocného. Vzhledem k tomu ale, že se jedná o rostlinu smrtelně jedovatou, je její užití v samoléčení krajně riskantní!!!
V současnosti se blínových drog užívá k izolaci alkaloidů, jež nacházejí uplatnění v oficiální medicíně (např. při léčbě astmatu).

Další (poněkud zvrhlá) užití:

  • Blín býval hlavní součástí tzv. čarodějných mastí, kterými si hysterické ženy středověku potíraly tělo (zejména obličej a genitálie) a v nastalých halucinacích pak odlétaly na slavnost čarodějnic, tedy na sabat. Mast se vyráběla ze sádla, do něhož byla vedle blínu vmíchána celá řada dalších bylin, jako např. rulík, lilek, durman, kořen mandragory, bolehlav, mladé makovice aj.
  • Ve středověku byl blín rovněž jednou z důležitých součástí tzv. nápojů lásky, pomocí kterých se u vyhlédnuté osoby druhého pohlaví mělo dosáhnout sexuální touhy i proti její vůli.
  • Blínu bývalo užíváno jako vraždícího nástroje.
  • Blín byl rovněž někdy přidáván do slabšího piva, aby se zvýšila jeho opojnost.
  • A bylo jej používáno jako vykuřovadla.

Blín v Českém herbáři z roku 1899:

Blín (Hyosciamus), rostlina jedovatá, známá vůbec, má kořen vřetenovitý, jedno- neb dvouletý a přímou 1—2 st. vysokou lodyhu, kteráž jako ostatní nať jest lepkavě vlnatá. Listy má podlouhlé, vejčité, chobotnaté, sivozelené, květy sedí přímo vedle listů, mají džbánkovitý kalich a nálevkovitou bledožlutou, tmavofialovými žilkami protkanou korunu. Tobolka, makovici podobná, zavřená jest víčkem a chová uvnitř množství zrnek máku podobných.

Rostlina celá jest jedovatá, zvláště pak semeno, má odporný zápach silně omamující, roste vedle cest, na polích a rumištích; kvete v červnu a červenci.

Nať i símě ode dávna potřebují se co silné léky; nať musí sbírati se před úplným vyvinutím se květů; obsahuje známý lék hyosciamin; semeno mimo to obsahuje olej.

Blín užívá se k utišený bolestí a dává se pro spaní v případech, kde nelze užíti rulík neb opium; užívá se proti plicním neduhům, kašli, souchotím, proti hostci a dně, proti křečím žaludkovým. Hyosciamin rozvírá zřítelnici; také zevně se přikládá na vředy a otekliny. Nať a semeno dává se co prášek po 2 —6 gránech, odvar po 1 dr. denně. Nať se užívá co obkladky; hotoví se z ní výtažek. Zevně užívá se též olej, jenž lisováním semene se vyrábí; též náplasť a tinktura shotovují se z blínu.

V homöopathii užívá se šťáva s lihem smíšená proti červům a bolestem křečovitým, proti padoucnici, posunčině, kašli, zimnici, horečce, blbosti, zánětům mozku i střev, proti vzteklině, neduhům očním, souchotinám, proti průjemu a dávení; proti prudkému bolení hlavy, proti chrlení krve a křečím v měchýři. Dávají se 1—2 kapky 1—6krát rozředěné, jednou neb několikrát denně, dle okolností.

Při léčení zvířat užívá se kterákoli část blínu, nať nebo kořen, jakožto odvar proti kolice a křečím, při zimnicích a červené úplavici; zevně při zánětech, boulích a ranách. Nati sušené dá se koním neb skotu 15—90 gr., ovcím a prasatům 8—30 gr. 2—3krát denně, buď v pilulích neb odvaru. Zevně se též přikládá, samoten nebo smíchán s jinými léky — zvláště olověný cukr hodí se k němu dobře při úplavici. Kořen užívá se jako nať, semeno prý působí zvláště na zažívání; výtažek, tinktura, olej též se užívají; olej nejvíce zevně na rány (glycerin s extraktem jej též nahrazuje).

Homöopatičtí zvěrolékaři dávají lék ten proti vzteklině, provázené křečí, jež pravidelně vzniká po pití; dále proti zánětu mozku, dále proti jankovitosti, stahování, škubání a kroucení údů, proti kašli křečovitému, padoucnici, proti neduhům měchýře.

Blín kvete v červnu a červenci, kdežto sbírá se nať i květ a potřebuje k shotovení tinktury.

[přejít do tohoto starého herbáře]

Poznámky návštěvníků těchto stránek:

alena napsal(a) 15.11.2008, 21:04 hod.:
Je možné, že jsou květy světle modré? jinak vše odpovídá popisu i fotografii.Může mi někdo poradít? díky.
[reagovat]

j.b. napsal(a) 19.9.2008, 16:34 hod.:
Poslední léta vídám na Kolínsku blín hojně kvést v září na polích podmítnutých po řepce.
[reagovat]

Petra napsal(a) 19.9.2008, 10:52 hod.:
Tuto rostlinu jsem poprvé viděla v Brně na travnaté ploše vedle chodníku na poměrně frekventovaném místě - velmi mě zaujala, tak jsem si zjistila název a vlastnosti. Dávejte pozor, aby nezaujala taky vaše děti.
[reagovat]

[napsat novou poznámku nebo dotaz k této rostlině]


Najít další stránky o této rostlině:
Googlem - Seznamem - Jyxem
Najít obrázky této rostliny:
Googlem - Seznamem - Jyxem
Počet zobrazení této rostliny: 28647

Sdílet: Facebook Facebook Twitter Twitter Google Google


Úvod (Home) Zobraz rostliny: Zpět (Back)


[Zásady ochrany osobních údajů]