Petasites hybridus - devětsil lékařský
Syn.: Tussilago hybrida, Tussilago petasites, Petasites officinalis
Slovensky: Deväťsil hybridný
Čeleď: Asteraceae - hvězdnicovité (složnokvěté)
POPIS:
Vytrvalá, za květu 10 až 40 cm a za plodu až 130 cm vysoká bylina. Lodyha nese nafialovělé nebo alespoň na špičce růžové šupiny. Květy v hustých hroznovitě uspořádaných úborech, narůžovělé až růžovo fialové, dvoudomé, samčí květy asi 2x větší nežli samičí a na delších stopkách. Listy srdčitě okrouhlé, přízemní, řapíkaté, objevují se až po odkvětu, dosahují až 60 cm šířky a až 100 cm délky. Kvete v III až V.
Latinský rodový název je odvozen od řeckého slova petasos=široký klobouk (velkými listy devětsilu si lidé chránili hlavy před sluncem).
STANOVIŠTĚ:
Vlhké nebo lužní lesy, lesní prameniště, rokle, podél lesních potoků, vlhká rumiště, na půdách humózních a kamenitých.
ROZŠÍŘENÍ:
V ČR roztroušeně, hojněji v horských a podhorských oblastech. Celkově roste ve střední a jižní Evropě, zdomácnělý v Evropě severní a dále roste v západní a severní Asii.
LÉČITELSTVÍ:
Sbírá se zejména oddenek (Radix petasitidis), někdy také list nebo květ. Oddenek se sbírá časně na jaře a po omytí se suší ve stínu při teplotách do 40 °C. List lze sbírat kdykoliv od jara do podzimu.
Oddenek obsahuje silici (asi 0,1%), hořčiny, sliz, třísloviny, petasin (asi 1%), isopetasol, inulin, fenol, cholin, sloučeniny síry, kyselinu angelikovou a minerální soli, v květech je navíc přítomna kyselina tanová a dextrin.
Droga působí protikřečově zejména při chorobách dýchacích cest, ale i při křečích žaludku, močového ústrojí či žlučníku, výrazně utišuje kašel, osvědčila se při astmatu, dně, reguluje látkovou výměnu, působí protirevmaticky, močopudně a proti zácpě. Čerstvé, jemně naklepané listy se užívají jako obklady na odřeniny či při výronu kloubu, kořene se zejména v minulosti užívalo proti střevním parazitům (hlístům) a vzhledem k tomu, že devětsil (na rozdíl od řady podobně působících drog) nemá nežádoucích vedlejších účinků, lze jej aplikovat i u dětí. Vnitřně se podává ve formě macerátu, nálevu (1 čajová lžička na šálek vody, 3x denně) nebo prášku, lze ji podávat i s vínem či s medem či ovesnými vločkami např. při kašli, horečkách nebo při potížích s močením. Droga však bohužel nepříjemně páchne, takže její užití může u citlivých osob vyvolat nevolnost (z tohoto důvodu se jen zřídka podává samostatně, ale spíše se přidává do směsí).
Starší komentáře návštěvníků těchto stránek:
(Tyto komentáře byly vloženy do původní verze tohoto webového herbáře a není možné už na ně přímo reagovat. Svůj příspěvek však mužete vložit dole.)Veronika napsal(a) dne 11.7.2011:
V Plzni roste na Doubravce u kostela sv. Jiří, přesněji u nově vybudovaných tůněk a u Hrádeckého potoka u nich - je to jediná plzeňská lokalita tohoto druhu devětsilu. Nové tůňky zarostl tak vehementně, že vypadají, jako kdyby tam byly vždycky. (Vedle něj jsou tam i blatouchy, podbílek šupinatý, teď tam zrovna kvete tužebník jilmový a tak. A taky ty žáby, pro které se vytvářely. :o)) Je to nádherný příklad toho, jak může člověk pomoci přírodě a jak (občas)vhodná pomoc člověka může dokázat zacelit rány přírodě způsobené.
mio napsal(a) dne 2.4.2008:
měl bych prosím dotaz, nikde jsem nenašel užití květu devětsilu, je mi jasné, že je velice podobné jako u oddenku, který má asi největší účinek v oblasti léčitelství. Zajímalo by mě zda květ má nějaké specifikum a jakým způsoběm s ním nakládat(sušení, macerace, cukerný nálev... atd.) děkuji
- jen napsal(a) dne 29.4.2008:
Kvet a stonka sa čerstvé nakrájajú a zalejú 1,5 dcl vriacej vody, 4 min. lúhovať. Nedá sa sušiť. Kvet vyrovnáva hladinu minerálov v tele.
