Lavandula angustifolia - levandule lékařská

Čeleď: Lamiaceae - hluchavkovité (pyskaté)

Rod

Lavandula zahrnuje asi 20 druhů, které rostou od Kanárských ostrovů přes Středozemí až do Přední Indie.

Popis:

Bohatě větvený polokeř, 20 až 60 cm vysoký. Stonek vystoupavý až přímý, dřevnatějící, se 4hranými větvemi. Listy vstřícné, přisedlé, čárkovité až úzce kopinaté, dolní běloplstnaté, horní šedozelené. Květy v 5 až 10 květých lichopřeslenech, kalich šedofialový. Kvete v VI až VIII.

Stanoviště:

Suché a výslunné stráně.

Rozšíření:

Západní Středozemí až po Řecko.

Léčitelství:

Sbírá se květ (Flos lavandulae) nebo celá kvetoucí nať (Herba lavandulae). Větve se seřezávají za suchého počasí v červenci až srpnu, ještě před úplným rozvitím květů, a suší se nejlépe zavěšené ve stínu nebo při umělém sušení za teplot do 40 °C. Má-li být drogou pouze květ, seřezávají se pouze koncové klasy, ze kterých se po usušení květy zdrhnou a pročistí přes síto.
Květy obsahují 1 až 3% silice (zejména linaliacetát, dále borneol, isoborneol, geraniol, lonalol, cineol, kafr a dalších asi 25 složek) a asi 12% tříslovin, dále třísloviny, antokyany, hořčiny a pryskyřice. V nati je méně silice, ale více tříslovin.
Látky v droze obsažené působí fytoncidně, potlačují růst baktérií, mají mírně tlumivý účinek na centrální nervstvo, mírně snižují krevní tlak, osvědčily se při křečových stavech žaludku i při rekonvalescenci, působí mírně močopudně a upravují střevní činnost při nadýmání a průjmech, stimulují slinivku břišní k vyšší produkci enzymů. Zevně se levandule užívá jako součást mastí při zánětech nervů, revmatismu nebo dně (její silice podporuje prokrvení pokožky), v koupelích ji lze použít na špatně se hojící rány. V lidovém léčitelství se uplatňuje zejména jako prostředek mírně uklidňující nervy, při neurastenii, bušení srdce, předrážděnosti, migrénách, závratích či nespavosti. Plátěný sáček se sušenou levandulí vložený pod polštář údajně podporuje klidný spánek. Nejčastěji se však užívá ve formě nálevu nebo tinktury.

Další užití:

Levandulová silice se užívá v kosmetickém průmyslu jako přísada do voňavek. Sušená levandule vložená do šatní skříně po sobě zanechá nejen příjemnou vůni, ale také zapuzuje moly.

Pěstování:

Levandule lékařská se pěstuje v několika odrůdách, které se liší odstínem květů a možná i obsahem účinných látek. Vyhovuje jí teplé a slunné umístění, substrát by měl být kyprý, písčitý a poněkud vápnitý, ale rostlina dobře poroste i v běžné půdě, špatně však snáší substrát přemokřený, proto zalévat až po jeho důkladném proschnutí. Během mírné zimy může rostlina zůstat venku i je-li pěstována v nádobě, při mrazech pod -10 °C je však nutno kořeny chránit např. zahrabáním nádoby do země nebo alespoň překrytím slámou či chvojím. Pokud levanduli každým rokem v březnu seříznete, získá pevnější tvar a bohatší květenství. Rozmnožuje se semeny nebo dělením trsů nebo řízky z výhonků jednoletých rostlin.

Levandule v Českém herbáři z roku 1899:

Levandule pravá (Lavandula vera), polokeř větevnatý, zvýší 1—2 st., čárkovité neb kopinaté listy jsou vstřícné. Květy a sice kalich má barvu ametystu, koruna fialově modrou.

Roste v jižní Evropě divoce, u nás pěstuje se v zahradách pro svou aromatickou vůni; kvete v červenci a srpnu.

Levandule potřebuje se za lék jen na obkladky aromatické a koná v tom ohledu služby dobré při oteklinách, jež povstanou hostcem nebo dnou. Květy s melisou (meduňkou) a rozmarinou účinkují a rozhánějí silně.

Z druhu jednoho připravuje se (ve Francii) olej levandulový.

[přejít do tohoto starého herbáře]

Poznámky návštěvníků těchto stránek:

[napsat novou poznámku nebo dotaz k této rostlině]