Podzemnice olejná (Arachis1 hypogaea2 L.) vyhání z jednoletého kořene obyčejně několik tupě čtyřhranných, pýřitých, asi 3 dm dlouhých lodyh, z nichž postranní jsou položeny a kořenují. Střídavé listy jsou sudozpeřené, skládajíce se ze dvou, řidčeji ze tří párů vejčitých, celokrajných lístkův, a ke spodinám jejich řapíků přirůstají úzké palisty.

Podzemnice olejná - Arachis hypogaea

Květy vyrůstající v paždích spodnějších listů jsou přisedlé. Poněvadž však mají trubku kališní stopkovitě súženou, až 6 cm dlouhou, zdá se, jako by byly dlouze stopkaté. Trubka kališní rozšiřuje se na konci v pohárek, do něhož jest vetknuta žlutočervená motýlovitá koruna a 10 (někdy jen 9) jednobratrých tyčinek. Na dně trubky kališní jest semeník súžující se v tenkou, velice dlouhou čnělku.

Po odkvetení všechny části květní zaniknou kromě semeníku, z něhož se posléze vyvine luskovitý plod. Ale podivno, plody vyvinou se řádně jen tenkráte, byly-li semeníky zatlačeny do země. Aby se semeníky odkvětajících květů do země dostaly, počnou se pod nimi vyvinovati stopkovité plodonoše, které se více a více prodlužují, dosahujíce délky často až 20 cm; ohýbajíce se k zemi, plodonoše postrkují semeníky, po případě mladičké lusky před sebou, až je zatlačí úplně do země, kde také lusky později ve hloubce 3-6 cm dozrávají.

Zralé lusky jsou válcovité, 2-3 cm dlouhé a 1 cm široké, kožovité, na povrchu síťkovaně žilkované. Obsahují nejčastěji po dvou, řidčeji po třech semenech, což možno poznati už dle vnějšku, anyť jsou mezi semeny více méně zaškrceny; nejsou-li lusky zaškrceny, obsahují jen po jednom semenu.

Semena jsou podlouhlá, asi tak veliká jako lískové oříšky, barvy nejčastěji červené nebo hnědé. Vedle bílkovin, cukru a jiných látek více méně podřízených obsahují vždy značné procento tučného oleje, od něhož chutnají podobně jako lískové oříšky, ale ovšem se zvláštní příchutí po fazolích.

Ačkoli podzemnici pěstují dnes největší měrou v horké západní Africe a v teplé Asii, zejména ve Vých. Indii, Číně a Japonsku, přece původní vlast její dle nejnovějších výzkumů dlužno hledati v Jižní Americe, zvláště v Brasilii, poněvadž tam v některých krajích roste planě a to na místech, kde ji nikdy nikdo nepěstoval. Mimo to byly v Brasilii objeveny vedle podzemnice olejné ještě jiné druhy tohoto rodu planě rostoucí, které v jiných světa dílech dosud pozorovány nebyly.

Také v jižní Evropě podzemnice olejná zcela dobře se daří, jak o tom svědčí rozsáhlé kultury její v okolí španělských měst Malagy a Valencie, v jižní Francii a v některých krajinách Itálie.

Kde tomu teplé podnebí dovoluje, možno podzemnici pěstovati skoro v každé půdě, vyjímajíc půdy příliš těžké a příliš vlhké. Nejlépe ovšem daří se jí v půdě lehké, hlinité a vápenité. Rozmnožování děje se semeny, která se zasazují nehluboko do zorané půdy ve vzdálenostech 6-12 dm. Pokud rostliny půdu samy nezakryjí, nutno mezi nimi pečlivě odstraňovati plevel -jiných prací pěstování podzemnice nevyžaduje.

Sklizeň lusků do země zarytých může nastati až tehdy, když rostlina zahynula. V tu dobu se podzemní část rostliny vykopává, zbavuje se hlíny a lusky se po několik dní ponechají na slunci, aby dobře vyschly, poněvadž v opáčném případě semena v luskách snadno plesnivějí.

V tropech požívají semen podzemnice buď syrových nebo pražených nebo rozmanitě upravených. Největší část se jich však spotřebuje na olej, jehož z nich možno vytěžiti 20-50% dle toho, z jaké krajiny pocházejí. Čím teplejší jest krajina, ve které semena dozrála, tím více oleje obsahují. Nejlepší olej je ten, který se ze semen dostává prvním lisováním za studena. Jest úplně čirý, libé vůně a jemné chuti, tak že se vyrovná oleji olivovému a také se ho jako oleje olivového upotřebuje k maštění pokrmů. Olej z druhého lisování, jemuž se napomáhá horkou vodou, jest už více méně znečištěn a k maštění pokrmů se nehodí. Za to upotřebuje se ho hojně do mýdel a k účelům technickým.

Výtlačky, které po vylisování oleje ze semen podzemnicových zbudou, krmí se znamenitě dobytek. Ve Španělích připravují z nich, promíchávajíce je s mletým kakaem, cukrem a kořením, laciný druh čokolády, kterou se živí hlavně chudina.

Do Evropy dovážejí semena podzemnice většinou „neloupaná“, t. j. ještě v luskách, nejvíce ze záp. Afriky a to hlavně do jihofranc. města Marseille, kde z nich lisují olei. Průměrný roční dovoz podzemnicových semen do Marseille páčí se na půl millionu metr. centů. Ale také do Londýna, Hamburku a Terstu přivážejí se semena podzemnice olejné a to nejenom ze západní Afriky - odkudž ovšem přichází zboží nejlepší, poněvadž olejem nejbohatší - nýbrž i z Egypta a z teplé Ameriky, zvláště z Argentiny a jižních Spojených Států.

V novější době prodávají podzemnicové lusky i semena sama jakožto pamlsek také u nás pod různými jmény; říkajíť jim burské, transvalské, čínské nebo zemní oříšky anebo zemní mandle, zemní kaštany.

1Pod tímto jménem uvádí Plinius jakousi luštinatou rostlinu egyptskou.

2Slož. řec. pod + země.

Přidat komentář