Pinie¹ (Pinus pinea L.) jest pěkná sosna dorůstající 20-30 m výšky, význačná nízkou, široce rozloženou korunou, tak že se strom z dálky podobá rozpiatému deštníku.

V botanických znacích shoduje se většinou s naší borovicí lesní (Pinus silvestris L.): Má podvojné, tmavozelené, asi 15 cm dlouhé jehlice, jednodomé květy a okrouhle kuželovité, značně veliké (10-15 cm vysoké), skořicově hnědé, lesklé šišky, které dozrávají obyčejně teprve až ve třetím roce.

V paždí dřevnatých, zaokrouhlených a pod koncem ztloustlých šupin, z nichž šiška jest složena, sedí po dvou velikých, vejčitě podlouhlých semenech, která obsahují v tvrdé slupce olejnaté, velice chutné jádro.

Pinie roste v zemích kolem Středozemního moře, od Madeiry až po Kavkaz, zejména v Řecku a Itálii, kde vytváří místy celé lesy. Také ještě v jižním Tyrolsku vydrží pod širým nebem, u nás by však v zimě zmrzla.

Tvrdokorá semena - pinelky neboli piniové oříšky, v Itálii pignoli zvaná -jsou v jižní Evropě oblíbenou pochoutkou. Proto je sbírají, přinášejí na trhy, ba i za hranice vyvážejí. Nejvíce pinelek poskytuje rozsáhlý piniový les - pineta - blíže města Ravenny, jejž už slavný básník Dante opěvoval².

Olejnatá jádra pinelek pojídají se bud syrová a chutnají skoro jako mandle, nebo se zadělávají s cukrem a přidávají do tortův i jiných pokrmů. Také z nich možno lisovati chutný, sladký olej.

Pozn. Kromě pinie dává jedlá semena ještě několik jiných sosen, zejména v Mexiku rostoucí a rozvětvením jabloni podobná sosna jedlá (Pinus edulis L.) a pak limba (Pinus cembra L,), o níž více pověděno v oddíle VIII.

Nemáte oprávnění psát komentáře.