Oreláník¹ barvířský (Bixa² orellana L.) jest neveliký stromek nebo keř, jehož mladé větve nesou střídavé, řapíkaté, srdčitě vejčité, 15-30 cm dlouhé, namnoze celokrajné listy.

Sličné, bledorůžové květy, spočívající na žláznatě chlupatých stopkách a sestavené do konečných vrcholíků, připomínají vnějškem květy našeho planého šípku, složením však se shodují s květy našich devaterníků (Helianthemum), s nimiž oreláník jest zařaděn do společné čeledi rostlin cistokvětých (Cistaceae).

Plody jsou okrouhle srdčité, trochu smáčknuté, štětinaté, 5-8 cm dlouhé tobolky, které se posléze poltí ve 2 chlopně. Obsahují 30-40 semen velikosti hrachu, jež jsou obalena červeným, hořkým, fialkami zavánějícím, s počátku dužnatým, později vysýchajícím a tvrdnoucím osemením neboli míškem.

Oreláník jest domovem v horké Jižní Americe, zvláště v Brasilii a Guayanách, jakož i a na Antillách, hlavně na ostrově Guadeloupu, kdež všude roste nejraději u potoků a také bývá místy pěstován. V novější době jej počínají pěstovati též ve Východní Indii, na ostrovech Malajských a v Zanzibaru.

Z dužnatých míšků semen připravovali si američtí Indiáni, míchajíce je s rostlinnými šťavami, červené barvivo, jímž si malovali tělo a potírali je proti moskytům už v době, kdy Evropané na půdu americkou ještě nevstoupili.

Nyní připravuje se pro obchod z míšků semen oreláníkových oranžově červené barvivo zvané orellana neboli orlean (terra orellana), jinak také annotto, arnatto nebo ruku, uruku³, nejčastěji takto: Zrna z tobolek vyloupaná spaří se v horké vodě a řádně se promíchají, aby dužnaté červené míšky od semen se oddělily. Břečka z oddělených míšků se procedí a procezená šťáva nechá se pak klidně státi, až se červené barvivo usadí na dně. Po té se voda s barviva opatrně sleje a barvivo se ve stínu odpaří na tvárlivé těsto; z těsta se pak hnětou trubičky nebo kostky, jež se dají dobře vyschnouti a usušené se vkládají do beden pro obchodní dopravu. Touto manipulací vytěží se 1 kg barviva asi z 10 kg semen.

Mimo to uvádí se orellana do obchodu také v nepravidelných kusech a v bochníkovitých, až 1 1 kg těžkých, červených nebo fialových hrudách, anebo ve způsobě oranžově žluté kaše v soudkách. V poslední způsobě dováží se hlavně do Anglie a Hollandska na barvení sýrů a másel. Jest to barvivo velice výdatné, anoť jedním kilogrammem možno zbarviti asi 1200 kg sýra.

Konečně dlužno uvésti, že vedle barviva dovážejí se do Evropy také oreláníková zrna, z nichž připravují barvivo teprve v továrnách evropských. K tomu cíli se ovšem zrna obalená míšky dříve dobře usuší, aby ztratila na váze a stala se pro dopravu způsobilejší.

Orellana obsahuje dvě barviva: žlutý orellin a červený bixin. V Evropě se jí upotřebuje hlavně jako neškodného barviva k barvení sýrů a másla, jak už nahoře pověděno; možno jí však také barviti na červeno nebo na žluto vlnu a hedvábí jakož i fermeže a laky, a připravovati z ní vodové i olejové barvy.

Druhdy užívalo se barviva orellanového v lékárnách na barvení mastí a odvar z míšků, semen a kořene orelaníku byl doporučován jako lék proti zimnici a jako prostředek počisťovací.

Nemáte oprávnění psát komentáře.