Škumpa1 koželužská (Rhus coriaria2) jest keř 2-5 m vysoký, o rozkladitých větvích, jejichž mladé letorosty jsou žlutavo-bíle huňaté. Lichozpeřené listy skládají se z 11-15 elliptičně vejčitých, pilovitých, na rubu huňatých lístkův a mají hlavní řapík ke konci rozšířen v úzká křídla.

Škumpa koželužská - Rhus coriaria

Drobné, zelenavé nebo špinavě bílé kvítky jsou směstnány do hustých, konečných hroznů. Jsouce pometáním různopohlavné, mají nepatrný 5dílný kalich, 5plátečnou korunu, 5 tyčinek a svrchní semeník se 3 bliznami.

Plody jsou suché peckovice zvíci čočkových zrnek.

Škumpa koželužská jest domovem v jižní Evropě, zejména ve Španělích a Řecku, kde roste planě na skalách, ale také se tam pěstuje, anyť listy a mladé větve obsahují mnoho třísloviny. Proto se mladé větvičky a listy otrhávají a usušené přicházejí do obchodu buď celé nebo rozdrceny, po případě rozemlety na šedozelený prášek jakožto výborné tříslo k vydělávání koží. Nejvíce tohoto třísla spotřebují ve Španělích, kde jím vydělávají zvláště kůže kozí na saffian a korduan. Kromě toho barví jím také kůže na žluto. Nejlepší tříslo škumpové neboli sumachové dováží se ze Sicilie.

Vedle třísla poskytuje škumpa koželužská také nakyslých peckovic (baccae sumachi), jichž na Východě od dávných dob používají proti průjmům a dávají je místo koření do masitých jídel.

Škumpa koželužská - Rhus coriaria

Kromě škumpy koželužské dávají tříslové zboží ještě jiné druhy škump. Nejznámější z nich jest ruj (Rhus cotinus3 L.), jihoevropský stromek nebo keř i u nás často pro okrasu pěstovaný. Majíc oproti jiným škumpám listy jednoduché, vejčité, celokrajné, ruj jest zvláště tím pamětihodna, že stopky jalových kvítků po odkvetení se prodlužují a pokrývají se červenohnědou huninou, čímž květenství nabývají podoby načechraných chomáčů nebo paruk.

Kůra z mladých větví a listy skýtají tříslo, které přichází do obchodu obyčejně pod jménem třísla neboli sumachu terstského a uherského.

Tmavě žluté, hedvábitě lesklé dřevo z ruje hodí se uměleckým truhlářům k vykládání nebo fournirování nábytku a také jím možno dobře barviti na žluto kůže. K oběma účelům vyváží se hlavně z Uher a Dalmacie pod jménem žlutého dřeva uherského nebo dřeva fustikového.

1Dle illyrského škumpina.

2Lat. coriarius = koželuh, corium = kůže.

3Pod tímto jménem rozuměli ve starověkém Řecku jistý druh stromu, nejspíše olivu planou.

 

 

Přidat komentář