Pačuli1 obecná (Pogostemon2 patschuly Pell) jest polokřovitá rostlina z čeledi pyskatých (Labiatae), připomínající vnějškem poněkud mátu peprnou (Mentha piperita L.).

Pačule - Pogostemon cablin

Vstřícné, řapíkaté, až 1 dm dlouhé listy mají velice tenké, vejčité, po kraji pilovité čepele.

Květy jsou směstnány do válcovitých úžlabních klasů, jež skládají latu. Jsouce normálního složení květů pyskatých, mají slabě dvoupyskou korunu o hořejším pysku trojlaločném, dolejším neděleném, a dvojmocné tyčinky z koruny daleko vyniklé.

Plody jsou 4 drobné tvrdky sedící ve vytrvalém kalichu.

Pačuli jest domovem ve Vých. Indii, na Ceyloně a na ostrovech Sundských. V novější době však ji pěstují i na ostrovech Západoindických.

Listy její, které jsou za čerstva skoro bez vůně, usušeny však páchnou silně pižmem, obsahují vonnou silici - olej pačulový (oleum patschuly). Proto před rozvitím květů rostliny pačulové sežnou, opatrně je na slunci usuší a prodávají je pak destillateurům, kteří z nich olej pačulový vytahují. Olej pačulový náleží k nejdůležitějším silicím tropických zemí. Od let dvacátých minulého století dováží se též do Evropy, poněvadž se ho upotřebuje ve voňavkářství, řidčeji též v lékárnách.

První známost o silici pačulové dostala se z Asie do Evropy s indickými šály, které jí bývaly napouštěny proti molům. Aby výrobkům svým dodali vyšší ceny, po případě aby jimi obecenstvo oklamali, počali je kožešníci evropští asi před 80 lety napouštěti též silicí pačulovou a tím na ni voňavkáře a lékárníky upozornili.

Dnešní doby dováží se do Evropy nejvíce sušené pačulové nati a listů (herba, folia patschuly) jakož i silice samé z poloostrova Malakky, kde pěstují pačuli v odrůdě na olej zvláště bohaté (var. suavis).

Na konec dlužno připomenouti, že se sušené listy pačulové často falšují listy známé bazalky (Ocimum basilicum L.).

1Tak zovou tuto rostlinu v Bengalsku.

2Slož. z řec. brada, vous + tyčinka, vzhledem k tomu, že nitky tyčinek jsou obrveny.

 

 

 

Přidat komentář