Paprika1 neboli pepřika dlouhá(Capsicum2 longum DC.), jinak také španělským nebo tureckým pepřem zvaná, jest jednoletá bylina mající přímou, větevnatou lodyhu, střídavé, dlouze řapíkaté, vejčité, celokrajné listy a dlouze stopkaté, úžlabní, převislé květy.
Složením shodují se květy papriky s květy bramboru -náležejíť obě tyto rostliny do čeledi rostlin lilkovitých (Solanaceae). Kalich jest vytrvalý, 5zubý, bílá koruna kolovitá, 5laločná, tyčinek 5, zřídka 6. Svrchní vejčitý semeník sužuje se na vrcholku v tenkou čnělku, která se zakončuje 2-3laločnou bliznou.
Plody jsou převislé, válcovité nebo kuželovité, často více méně prohnuté, naduřelé, duté, dvojpouzdré nebo trojpouzdré bobule, které obsahují mnoho semen a zráním zčervenají. Tuhé, poněkud kožovité stěny jejich jsou proniknuty alkaloidem kapsicinem, jenž jim dodává palčivě ostré chuti a jest příčinou, že paprikový prach nutí ku kýchání.
Původní vlast papriky dlouhé jest tropická Amerika, odkudž rozšířila se kultura její záhy do všech teplejších zemí. Koncem 16. století byla už i v našich zemích všeobecně známa3a snad mnohem více pěstována nežli dnes, kdy pěstuje se v zelinářských zahradách u větší míře hlavně v jižní Moravě. Jinak pěstují v našem světa díle papriku v četných odrůdách jako plodinu hospodářskou nejvíce ve Španělích, v Italii, v Turecku a v Uhrách; zde zvláště v okolí města Szegedina, odkudž také většina mleté papriky přichází obchodem k nám.
Plodů paprikových používá se dvojím způsobem: buď se klídí nezralé a nakládají do octa a zeleninových konserv (mixed pickles), anebo se nechají zčervenati a usušené se pak rozemílají na prášek, jehož užívá se všeobecně ke kořenění jídel. Druhdy připravovali v lékárnách z papriky tinktury proti ochablosti žaludku a zimnici.
Vedle papriky dlouhé pěstuje se často za stejným účelem paprika obecná (Capsicum annuum L.), která se s p. dlouhou ve všem shoduje, až na to, že rodí vejčité nebo kuželovité plody přímé nebo skoro přímé (nikoli převislé).
Pozn. Tak zv. cayenský pepř, jenž ve způsobě rozemletého prášku těší se značné oblibě v Německu a v Anglii, kde ho přidávají do omáček k rybám, pochází z drobounkých, ale velice peprných plodů papriky křovité(Capsicum frutescens L.) a p. nejmenší (C. minimum Roxb.). Obě pěstují nejvíce ve Vých. Indii a v Jižní Americe.
1„Jméno národní u Slovákův a všech Slovanů jižních přijaté se potahuje na chuť peprnou" (Presl: Rostlinář).
2Nejspíše od řec. štípu, vzhledem k palčivé chuti plodu ; nebo od lat. capsa = tobolka, vzhledem k povaze bobulí.
3V Herbáři Mathiolově (vydaném r. 1596) čteme o paprice mimo jiné: . . . „jest zrostlina přespolní, ale i nám již také v Němcích a v Čechách obyčejná a známá".
