Kapara1 trnitá (Capparis spinosa L.) jest nízký, namnoze trnitý keř, jehož prutovité, obyčejně trochu křivolaké větve plazí se buď po zemi nebo se popínají po skalách a zdech. Střídavé, řapíkaté, vejčité nebo okrouhle srdčité, celokrajné listy mívají při spodinách řapíků bodlinaté, dolů ohnuté žlutavé palisty, od nichž jsou větve více méně trnité.

Kapara trnitá - Capparis spinosa

V červenci a srpnu odívají se větve sličnými, dlouze stopkatými, úžlabními květy tohoto složení: Kalich skládá se ze 4 vejčitých, vytrvalých lístků; koruna, až 5 cm široká, obsahuje 4 bílé nebo bledě růžové, obvejčité plátky; četné tyčinky vyčnívají z koruny a majíce dlouhé, nachové nitky, činí květ již zdaleka nápadným; vejčitý, svrchní semeník, nesoucí na vrcholku přisedlou bliznu, jest tím památný, že spočívá na plodonoši neobyčejně prodlouženém, tak že se zdá, jako by byl dlouze stopkatý.

Plody jsou podlouhle hruškovité, až 5 cm dlouhé, zdužnělé mnohosemenné tobolky, spočívající - jak už vysvětleno - na stopkovitých plodonoších. Zrajíce, tobolky vysýchají a posléze se rozpoltí v několik chlopní.

V soustavě rostlinné náleží kapara do čeledi prostoplátečných rostlin kaparovitých (Capparideae), které v naší květeně nemají ani jediného zástupce, ale složením květů nejvíce se blíží rostlinám křížatým (Cruciferae) a mákovitým (Papaveraceae).

Kapara trnitá roste - dílem planě, dílem jsouc pěstována -na skalách, na zdech a na písečnatých, suchých půdách, na nichž by se jiným rostlinám asi nedařilo, v sev. Africe a v již. Evropě, zejména ve Španělích, v jižní Francii, v Italii, na Sicilii a v Řecku. Na sever sahá až do jižního Tyrolska, kde ji možno pozorovati nejčastěji na zdech vinic.

Poněvadž nerozvitá květná poupata obsahují těkavou, ostrou látku -rutin, jenž jim dodává s octem pikantní chuti, trhají je a ponechavše je 4-5 hodin ve stínu, aby svadla, nakládají je do slaného octa. Takto upravená prodávají se pak v obchodech pod jménem kaprlat neboli kaparek (gemmae capparidis). Užíváť se jich jako přísady do omáček a na saláty.

Nejlepší kaprlata přicházejí do obchodu z okolí jihofranc. města Nizzy. Jsou zcela drobná, tvrdá, úplně uzavřená, barvy tmavoolivově zelené, s bělavými tečkami.

V obchodech se kaprlata často falšují poupaty řeřišnice kapucínské (Tropaeolum majus L.) a poupaty blatouchu (Caltha palustris L.). Oboje tato poupata poznají se od poupat pravé kapary nejsnáze podle semeníku: řeřišnice má totiž semeník přisedlý a blatouch má semeníků několik.

V Porýnsku upravují na kaprlata poupata janovce (Spartium scoparium L.) a uvádějí je do obchodu pod jménem „kaprlat německých“.

Na konec dlužno ještě připomenouti, že v některých krajinách jižní Evropy nakládají též mladé, dužnaté kaparové plody a pojídají je pak jako u nás kysané okurky.

Hořká, ostrá kůra z kořene kapary trnité (cortex radicis capparidis) byla druhdy vyhlášeným lékem zvláště v chorobách sleziny. Dnes však se ve farmokopoeích více neuvádí.

1Capparis nazývali tento keř již starověcí spisovatelé Plinius a Dioskorides.

Přidat komentář