Veronica scutellata - rozrazil štítkovitý

Syn.: Veronica uliginosa, Veronica connata
Slovensky: Veronika štítovitá

Čeleď: Plantaginaceae - jitrocelovité

 

POPIS:

Vytrvalá, 15 až 50 cm vysoká bylina. Lodyha je při bázi poléhavá, výše vystoupavá, v dolních uzlinách kořenující. Listy jsou vstřícné, křižmostojné, přisedlé, podlouhle kopinaté až čárkovité, obvykle lysé, na okraji podvinuté a celokrajné nebo řídce nazpět pilovité. Květní hrozny jsou střídavé, vyrůstají z úžlabí listů, s 5 až 20 květy, listeny jsou podobné listům, ale jen do 5 mm dlouhé. Květy jsou 4 četné, asi 5 mm v průměru, velmi světle fialové až téměř bílé s tmavšími žilkami, korunní trubka je velmi krátká, korunní cípy jsou široce vejčité, tupé. Kalich je 4četné, kališní cípy jsou vejčité, špičaté, obvykle lysé. Tyčinky jsou kratší než koruna, prašníky jsou žluté. Plodem jsou zhruba 5 mm velké, zploštělé a na vrcholu srdčité tobolky. Kvete v VI až IX.

STANOVIŠTĚ:

Břehy stojatých vod, rákosiny, vlhké slatinné a rašelinné louky, na půdách trvale zamokřených nebo periodicky zaplavovaných, nevápnitých a mírně kyselých, stanoviště světlé.

ROZŠÍŘENÍ:

V ČR od nížin po podhorské oblasti roztroušeně, nejvíce ve středních polohách, v teplých oblastech a v horách převážně chybí (max. asi 860 m n.m.). Celkově roste v téměř celé Evropě vyjma jejích nejjižnějších částí, v Asii na východě po střední Sibiř a izolovaně na Kamčatce a Sachalinu, dále v části severní Afriky (Alžírsko), v Severní Americe, druhotně i v Jižní Americe, v Austrálii a na Novém Zélandu.

Přidat komentář