Veronica officinalis - rozrazil lékařský

Slovensky: Veronika lekárska

Čeleď: Plantaginaceae - jitrocelovité

 

ROD

Veronica zahrnuje asi 240 druhů, které rostou převážně v mírném pásmu Eurasie nebo v horských oblastech tropů, jen zřídka na jižní polokouli a izolovaně v Austrálii.

POPIS:

Vytrvalá, 10 až 50 cm dlouhá bylina. Lodyha plazivá až poléhavá, v květenství vystoupavá, větvená, kořenující, oblá, hustě chlupatá, při bázi někdy načervenalá. Listy vstřícné, přisedlé až krátce řapíkaté, vejčité až eliptické, vroubkované, chlupaté. Úžlabní hrozny husté, 15 až 35 květé. Kalich 4četný. Koruna 5 až 8 mm v průměru, modrofialová až fialová s tmavofialovými žilkami, vzácně bílá, korunní trubka bělavá. Kvete v VI až VIII.

 

STANOVIŠTĚ:

Vřesoviště, suché trávníky, paseky, suché louky, písčiny, světlé lesy, často v blízkosti mravenišť. Preferuje půdy slabě humózní, čerstvě vlhké až suché, písčité až hlinité, kyselé.

ROZŠÍŘENÍ:

V ČR od nížin po horské oblasti roztroušeně až hojně, vzácně jen v nejvyšších polohách a na územích s vápnitým podkladem. Celkově roste téměř v celé Evropě včetně Islandu a Azorských ostrovů, neroste v arktické oblasti Ruska a v jižní polovině Pyrenejského poloostrova, dále roste na Kavkaze a na východní části Severní Ameriky.

LÉČITELSTVÍ:

Obsahuje třísloviny, hořčiny, glykosid aukubin, organické kyseliny, vitamín C, saponiny, pryskyřici, vosky, silici.
Sbírá se nať (Herba veronica) a to v době květu (červen až srpen). Seřezává se těsně nad zemí a suší se na stinných a vzdušných místech (při umělém sušení za teplot do 35 °C) bez převracení, aby neopadaly květy. Při sušení je třeba dbát na to, aby droga nezhnědla, neboť zhnědnutí je provázeno štěpením hlavní obsahové látky, kterou je aukubin.
Droga snižuje hladinu cholesterolu v krvi, příznivě působí při zánětech močových cest i při kaméncích, při bronchitidě, astmatu či zánětu průdušek, podporuje zažívání, tvorbu enzymů slinivky břišní, je účinným antirevmatikem a patří k tzv. "krev čistícím" drogám a proto je vhodná při nejrůznějších kožních problémech.
Připravuje se nejčastěji ve formě odvaru, který se vaří jen krátce (asi 2 minuty). Při zevním použití se odvar vaří déle, asi 5 až 10 minut. Vnitřně se berou 2 až 4 šálky denně. Pro zlepšení metabolismu se doporučuje užívat čerstvou šťávu a to 2x až 4x denně 2 až 3 čajové lžičky.
Rozrazil byl v minulosti drogou velmi oblíbenou, dnes se zdá, že jeho význam byl poněkud přeceňován. Podle starých herbářů podporuje vylučování vody z těla, napomáhá činnosti různých žláz, působí protizánětlivě, protikřečově, antitoxicky, pomáhá při chorobách ledvin, plicní tuberkulóze, menstruačních potížích, vyrážkách, plísních, chorobách žaludku, při ušktnutí hadem i při pokousání vzteklým zvířetem. Zevně býval doporučován při různých kožních nemocích jako je svrab nebo spáleniny, při zánětu dásní se kloktal.

DALŠÍ UŽITÍ:

Mladá nať rozrazilu se dříve přidávala do jarních salátů nebo polévek.


Přidat komentář

Jestliže máte v úmyslu častěji komentovat články na tomto webu, doporučujeme vám zaregistrovat se. Nebudete muset potom u každého komentáře zadávat své jméno a e-mail, ani opisovat bezpečnostní kód.


Bezpečnostní kód
Obnovit