Allium schoenoprasum - pažitka pobřežní

Slovensky: Cesnak pažítkový

Čeleď: Amaryllidaceae - amarylkovité

 

POPIS:

Vytrvalá, trsnatá, až 50 cm vysoká bylina s nevýraznými cibulkami. Listy duté, trubkovité, do 0,5 cm v průměru, lysé. Květy v koncovém, okoličnatém, kulovitém květenství se dvěma listeny, 6četné, okvětní lístky kopinaté, delší než tyčinky. Kvete v V až VIII.

STANOVIŠTĚ:

Pobřežní křoviny a trávníky podél toků, vlhké louky, pramenné nivy.

ROZŠÍŘENÍ:

V ČR zejména podél větších toků (dolní Sázava, Berounka, Vltava, Labe) a prameniště v Krkonoších a v Hrubém Jeseníku, často pěstována a často zplaňuje i v mnoha dalších oblastech. Celkově roste v téměř celé Evropě, zejména ve vyšších polohách, dále roste ve značné části Asie a v Severní Americe.

PĚSTOVÁNÍ:

Pažitka obsahuje značné množství vitamínu C a B2, proto bývá zejména na jaře oblíbenou naťovou zeleninou.. Vyžaduje těžší, hlinitou a humózní půdu, nedaří se jí v půdách lehkých a suchých. Množí se dělením trsů nebo semeny, která se vysévají v březnu do mělkých jamek, vždy několik semen najednou do jedné jamky. V květnu se pak mladé rostlinky přesazují na záhon. Pažitku lze i rychlit během zimního období. Rostliny určené k rychlení je třeba během léta seřezávat, aby se nevysilovaly tvorbou nových lístků. V září se rostliny vyjmou ze záhonu a umístí se do pařeniště nebo sklepa, kde ukončí růst. Takto odpočaté rostliny lze pak již od začátku zimy do jara přenášet do obytné místnosti a na oknu je pěstovat. S příchodem jara se pak rychlené rostliny vysadí zpět do volné půdy.

Přidat komentář