γ) Ř. kroužkovaná (В. zonata) — s kořenem vně červeným, na příčném řezu bíle a červeně kroužkovaným.

δ) R. červená neboli salátová (B. rubra) — s kořenem veskrze krvavě červeným a listy zelenavě tmavočervenými. Pěstuje se hlavně pro účele kuchyňské; nakládá se totiž do octa a jí k masu místo naložených okurek. V Polsce z ní upravují oblíbenou polévku baršt, do které i jiné zeliny přidávají.

ε) Ř. vysoká (B. altissima) — má válcovitý, vně nažloutlý, uvnitř bílý kořen značně veliký a nad zemí vysoko vyčnívající. Sází se hlavně pro dobytek.

B) Cvikla¹ neboli botvina,² manhold³ (В. vulg. var. cicla L.) — pěstuje se v některých odrůdách pro zušlechtěné listy, jež pojídají se jako špenát.

Z živočišných škůdců cukrovky dlužno nejprve uvésti několik drobných červíků⁴, kteří žijí na kořenech. Jsou to:

1. Hlístek řepový (Heterodera Schachtii Schmidt--obr. 84) —červíček sice zcela nepatrný, sotva 1 mm dlouhý, ale jeden z nejnebezpečnějších. Samečkové jeho (a) jsou nitkovití, samičky (b) vejčité. Tyto zavrtávají se pod pokožku mladých kořínků, způsobujíce na nich drobounké, nicméně již pouhým okem viditelné nádory (с). Také larvy žijí v první době pod pokožkou mladých kořínků, nadzvedajíce ji v nepatrné měchýřky (c₁). Rostliny postižené těmito hlístky ztrácejí svěží zeleň jakož i lesk listův a žloutnou; kořen jejich se málo vyvinuje a podléhá snadno hnilobě. V posledních létech objevil se hlístek řepní v některých okresích Německa v takové míře, že se musilo od pěstování cukrovky na čas upustiti.

2. Háďátko kořenové (Tylenchus seu Anguillula radicicola Greef) — jest též drobounký červíček žijící ve vláknech kořínkových, zvláště mladších rostlin, od čehož kořínky černají a rostlinky, jsou-li ještě mladičké, hynou.

3. Háďátko škodlivé (Dorylaimus condamni), objevené prof. přerovské školy hospodářské, J. Vaňhou, jest 3—10 mm dlouhý červíček, lišící se od obou předch. hlavně tím, že má dutý, zvláštním kroužkem procházející bodec, kdežto hlístkové řepní a háďátka kořenová mají bodce plné. Napadá též kořínky.

4. Roupice řepová (Enchytraeus Buchholzii Vejd. — obr. 84 В) a jiné druhy roupic ožírající kořínky mladších rostlin jsou oproti všem předch. červíci poměrně velicí, 5—20 mm dlouzí, barvy bílé.

1 ) Viz pozn. ³) na str. 64.

2 ) Souvisí jako pol. botwina, boćwina, rus. ботва, ботовь, něm. beete asi s lat. beta.

3 ) Z něm. mangold neboli manhold, jež složeno jsouc z man = muž + hold (heil) = zdravý, znamená bylinu léčivou. Užívaloť se jí dříve v lékařství.

4 ) Viz o tom více v monografii Ant. Kolárského: Škůdcové řepy cukrovky. Praha 1897.