Na této straně začíná článek o rostlině:
Wellingtonie obrovská - Wellingtonia gigantea [= Sekvojovec obrovský - Sequoiadendron giganteum]

korunou a jehlicovitými, dvouřadě sestavenými listy (А, В), které na podzim opadávají i s mladými větvičkami, tak že by se mohly mladé větvičky mylně považovati za listy lichozpeřené. Morfologicky rovnají se ovšem pavětvičkám (brachyblastům) borovic, jen že jsou zde značně prodlouženy. Také rozdělení větví jest zajímavé: na konci totiž usychají a rostou pak dále z pupenu postranního, čímž vznikají sympodia. Šištice (f) jsou kulovaté, as 2 cm dlouhé a obsahuji za každou stopkatou šupinou pouze po 2 bezkřídlých semenech.

Vytváří v jižních státech sev. Ameriky, zvláště v rašelinatých bažinách, husté lesy. U nás možno jej spatřiti leckde v sadech jako strom okrasný.

5. Wellingtonie¹ obrovská (Wellingtonia gigantea Lindl., Sequoia² gigantea Endl., Mamutbaum — obr. 908) dorůstává ve své vlasti, západním svahu Siery Nevady v Kalifornii, až přes 100 m výšky, tak že jest nejvyšším jehličnatým stromem na zeměkouli; z ostatních stromů ji převyšují pouze australské eukalypty. Koruna její jest jehlancovitá, listy šidlovité, k větvím více méně přitisklé a spodinami po nich sbíhající, květy jednodomé na koncích krátkých, postranních větviček. Vejčité, pouze 5—6 cm dlouhé šišky (f) o tlustých šupinách visí na šupinatých větévkách a dozrávají ve 2. roce.

Jest Evropanům známa teprve od r. 1850, kdy ji v Sieře Nevadě objevil angl. cestovatel a botanik Lobb. V jižní Evropě daří se jí zcela dobře pod širým nebem; u nás musí býti, je-li v sadě, velice dobře chráněna a na zimu dobře opatřena.

¹) Ku poctě slavného angl. vojevůdce Arthura Wellesley-e, vévody z Wellingtonu; † 1852.

²) Kalifornské jméno tohoto stromu.