vniká kůlovým kořenem hluboko do země, vyžaduje poměrně lepší půdy nežli ostatní naše stromy jehličnaté.

Užitek borovice jest rozmanitý: Dříví hodí se ke stavbám i za palivo; pro truhláře a koláře nemá ovšem takové ceny, jako dříví s jiných stromů jehličnatých, poněvadž jest proniknuto příliš hojnou pryskyřicí. Z této dělá se terpentýn, terpentýnový olej, kalafuna a smůla bednářská. Suchou destillací dobývá se ze dřeva dehtu (théru) a z dehtu vařením černé (ševcovské) smůly. Kromě toho připravuje se v milířích ze dřeva dřevěné uhlí a části pryskyřicí nejbohatší (zvláště pařezy) spalují se na saze (kopt). Kůry možno též použiti na tříslo a suchých šišek k topení.

V novější době připravují z čerstvých jehlic borových, vaříce je v louhu, tak zv. lesní vlnu, kterouž vycpávají se podušky pro nemocné a obkládají se údy trpící rheumatismem. Výtažek z jehlic odporučuje se též do koupelí pro nemocné dnou.

Z četných škůdců, jichž vedle smrku má borovice ze všech jehličnatých stromů nejvíce, buďtež uvedeni jen nejrozšířenější.

a) Z brouků zasluhují zmínky:

1. Klikoroh borový neboli smrkovník (Hylobius abietis — obr. 850) — nosatec asi 1 cm dlouhý, barvy hnědé, na krovkách se 3 příčnými řadami žlutavých skvrn. Ohlodávaje kůru mladých stromů, jest příčinou, že z poraněných míst vytéká pryskyřice, jehlice žloutnou, záhy opadávají a stromek posléze usýchá.