Na této straně začíná článek o rostlině:
Borovice lesní - Pinus silvestris [= Borovice lesní - Pinus sylvestris]

1. Borovice (na Moravě bor) neboli sosna lesní (Pinus silvestris L., Föhre, Kiefer — obr. 847 a 848) má hluboko do země vnikající kořen kůlový a silné, namnoze značně dlouhé kořeny vedlejší, jimiž se rozlézá na všecky strany často zrovna pod povrchem země nebo i z části na povrchu. Dorůstajíc v 70-120 létech — toho věku asi dosahuje — výšky až 40 m, vytváří v mládí korunu jehlancovitou, později však široce rozloženou, někdy rozpjatému deštníku ne nepodobnou. Kůra jest s počátku červenavě žlutá a v tenkých lupenech se slupuje, později však nabývá barvy tmavošedé a jest ve veliké šupiny rozdrásalá.

Tuhé, polooblé, více méně zkroucené, 3 - 8 cm dlouhé, špičaté listy neboli jehlice jsou na vypouklé straně obyčejně lesklé a temněji zelené nežli na straně ploché, která jest více méně sivozeleně ojíněná, a vyrůstají vždy po dvou na postranních zakrnělých pavětvičkách (brachyblastech). V mládí jsou objaty blanitými pochvami (obr. 849 A b), aby netrpěly mrazem a vlhkem. V paždí mladých jehlic (j) možno zvětšujícím sklem nalézti pupen (Β p), který ovšem zakrněl, ve větev se nevyvinuv. Jen za zvláštních okolností, na př. byl-li strom příliš ožrán housenkami, vyrůstají výjimečně tyto pupeny v listnaté větvičky, jak znázorněno na obr. 849 písmenou C a D. Přezimovavše, jehlice rostou ještě i druhý rok do délky a počnou opadávati teprve na podzim třetího roku, někdy též později, i se svými pavětvičkami, zanechávajíce po sobě na větvích jizvy.

Květy, objevující se v máji na mladých výhoncích u stromů sluncem dobře ozařovaných poprvé v jejich 15.- 20. roce, u stromů hustě pohromadě rostoucích poprvé až v 40.—50. jich roce, jsou nahé, různopohlavné, jednodomé.

Květy prašníkové (obr. 848 F, F₁) skládají se z většího počtu tyčinek, přirostlých kratičkými nitkami ke společné ose; podobají se vejčitým, 6-8 mm dlouhým jehnědám, které jsou hustě směstnány okolo spodní části letošních výhonků (A v) v klasovitou latu (l). Tyčinky (a a₁) mají dva jednopouzdré prašníkové pytlíčky přirostlé celou délkou hřbetní strany k nitce a na vrcholku prašníků nesou šupinovitý přívěsek (k). Dozravše pytlíčky prašníkové pukají podélnými skulinami (a₁), aby se z nich mohl sírožlutý pyl vysypávati. Poněvadž zrnéčka pylová (m) jsou opatřena létacím přístrojem v podobě dvou váčků, vzniklých vychlípením vnější blány, jsou nad míru lehýnká a vítr je roznáší daleko po okolí často v celých obláčcích. Úplně se vypylivše prašníky opadají a větvičky jsou pak v těch místech holé.

Kvítky pestíkové (F₂ F₃) podobají se malým, asi 5 mm dlouhým šišticím, které vyrůstají jednotlivě nebo po dvou, zřídka ve větším počtu na krátkých,