jsou jednočlenné, jednopouzdré a obsahují řadu vajíček přirostlých k nástěnné semenici; prašníky (a₁) jsou dvoupytličné a otvírají se nahoře dvěma krátkými skulinami. Hořejší květy pestíkové (s₁) jsou jalové a také nad tyčinkami jest věnec jalových štětinek (s). Celé květenství jest zabaleno do kornoutovitě svinutého, žlutavozeleného, často červeně skvrnatého toulce (t), který jest dole baňatý, nad tyčinkami však seškrcen a přes kyjovitý konec květenství ještě dále do kápovité špice prodloužen. Mezitím co z pestíkových květů dozrají šarlatově červené bobule (f), toulec uvadne a zaschne.

Opylení obstarává hmyz, zejména drobné mušky z rodu Psychoda. Přivábeny jsouce jednak nápadným zbarvením kyjovitého konce květenství, jež připomíná hnijící maso, jednak nelibým zápachem, jaký v té době květenství kolem sebe rozšiřuje, mušky tyto rády do toulců aronových vnikají, sedají na kyjovitý

konec, lezou po něm dolů a prodravše se malými mezerami mříže, kterou nitkovité výrostky (s) v zaškrčené části toulce vytvářejí, ocitnou se v baňaté spodině u samých květů. Aby se zamezilo opylení autogamii, jsou kvítky význačně protogynické, anyť zralé prašníky počnou se otvírati a pyl vysypávati až tehdy, když blizny pestíkových kvítků již zaschly. Jsou-li v té době, kdy hmyz do baňaté spodiny toulce se dostal, právě rozvinuty blizny, otírá o ně hmyz pyl, který si byl nabral na tělo v jiném, starším toulci. Tím však není ještě věc ukončena; třeba, aby si hmyz nabral na tělo nového pylu, aby byl v baňaté spodině tak dlouho držán, až se prašníky počnou otvírati. А k tomu právě jest ona mříž, kterou nad tyčinkami v zaškrcené části toulce nitkovité výrostky tvoří. Dolů se sice hmyz úzkými otvory této mříže prodral, nahoru však mu to nejde, poněvadž jednak nitkovité výrostky, směřujíce poněkud dolů, kladou větší odpor, jednak pokouší se hmyz vězení svoje opustiti hlavně jen letmo, při čemž znova a znova od výrostků nitkovitých se odráží a dolů dopadá. Aby ve svém vězení hmyz nezahynul hladem, vyměšují blizny, jakmile byly pylem cizím zúrodněny, drobounké krůpěje sladkého nektaru, kterýž mušky jakožto odměnu za zprostředkování opylení rády přijímají.

Když se posléze i prašníky otevřely a hmyz pylu z nich na tělo si nabral, uvadnou nitkovité výrostky mříž tvořící a hmyz, maje nyní cestu otevřenu, vězení svoje opouští. Dlouho však volné svobodě se netěší: zvyknuv si na sladkou medovinu, vniká při nejbližší příležitosti do nového, mladšího toulce a celý děj se opakuje.