Na této straně začíná článek o rostlině:
Šáchor hnědý - Cyperus fuscus
Šašina (rod) - Schoenus [= Šášina - Schoenus]
Šašina černavá - Schoenus nigricans [= Šášina načernalá - Schoenus nigricans]
Šašina rezavá - Schoenus ferrugineus [= Šášina rezavá - Schoenus ferrugineus]
Skřípina (rod) - Scirpus

o třech tyčinkách a svrchním semeníku, jehož čnělka jest rozeklána ve 2 bliznová ramena. Plody jsou opak vejčité, 2boké nažky (f, f₁).

Roste porůznu v bažinách, příkopech a na písčitých březích vod. Kvete v měsících letních.

2. Š. hnědý (C. fuscus L. — obr. 789) má oproti předch. druhu, jemuž vnějškem dosti se podobá, stébla ostře trojhranná, podlouhle čárkovité klásky (K) mnohem menší, černohnědé nebo zelenavé pluchy přišpičatělé, čnělky ve tři bliznová ramena rozeklány (F) a nažky ostře trojboké (f, f₁). Ostatně o něm platí, co o druhu předch.

Rod 3. Šašina¹ (Schoenus,² Kopfriet) má jako rod předch. obyčejně nahé květy vesměs obojaké, v kláscích dvouřadých, ale klásky jsou pouze 2—3květé, směstnané do květenství svazečkovitého. Čnělky jsou rozeklány ve 3 ramena bliznová, nažky krátce hrotnaté. Vyskytuje se u nás ve 2 druzích:

1. Šašina černavá (Schoenus nigricans L - obr. 790) jest vytrvalá bylina vyhánějící z oddenku husté trsy oblých, 15-40 cm vysokých, tuhých, nahoře nahých, dole pochvami úzkých, šidlovitých, sivozelených listů objatých lodyh (stébel), zakončených na vrcholku strboulovitým svazkem pěti až deseti leskle černohnědých, 5—10 mm dlouhých klásků. Pod celým květenstvím jsou 2 listeny, z nichž spodní, pochvatě rozšířený, prodlužuje se v šidlovitou osinu květenství přerůstající. Každý klásek (K) obsahuje na spodu 2—3 menší, prázdné plevy (p) a nad nimi 2—3 větší pluchy (g), v jejichž paždích sedí po obojakém kvítku. Tento (F) skládá se ze 3 tyčinek a svrchního semeníku, jehož čnělka se rozděluje ve 3 ramena. Okvětí zpravidla docela chybí, zřídka jest zastoupeno jedinou nebo několika kratičkými štětinkami. Plody (f, f₁) jsou tupě 3boké, krátce hrotnaté nažky.

Kvetouc od dubna do června, vyskytuje se u nás celkem pořídku na bahenních, rašelinných lukách. V Čechách byla pozorována na úpatí lesnaté stráně u Bílichova (mezi Slaným a Louny) ředitelem cukrovaru J. Kabátem r. 1885, pak u Mělníka a Lysé nad L., na Moravě u Čejče (száp. od Hodonína) a u Mikovic blíže Uher. Hradiště.

2. Š. rezavá (S. ferrugineus L. - obr. 791) podobá se vnějškem druhu předch., má však oddenek plazivý, stébla namnoze stočená, hořejší pochvy s čepelí kratičkou, nitkovitou, žlábkovitou ( - kdežto u š. černavé sahají čepele hořejších pochev do polovice stébel i výše a bývají svinuty), květenství složeno pouze ze 2-3 klásků barvy rzivě hnědé a podepřeno listeny jen o málo delšími nebo i kratšími nežli je samo, a kvítky (F) zpravidla s 3-6 okvětními štětinkami. Vzhledem k poslední vlastnosti považují někteří tento druh za samostatný rod — Chaetospora³.

Roste na podobných stanovištích a kvete v týchž měsících jako předch., jest však ještě vzácnější. Byla pozorována na několika místech středního Polabí.

Pozn. Na rašelinách u Lysé nad L. byl pozorován míšenec obou druhů předch. (S. ferrugineus X nigricans), jejž Čelakovský pojmenoval š. prostředni (S. intermedius).

Rod 4. Skřípina⁴ (Scirpus,⁵ Simse) má květy v paždí pluch

¹) Od stslov. šaši, jako srb. a slovin. šaš, šašika, rus. шашь = ostřice, rákos. Srovnej rus. шатать = třepetati se. Někteří se domnívají, že souvisí s maď. sas nebo s tur. saz = rákos.

²) Jménem σχοϊνος zvali Řekové různé druhy sítin.

³) Slož. z řec. χαίτη = štětina + σπορά = semeno (nažka).

⁴) Souvisí se slovesem skřípati, které již ve stslov. se vyskytuje. Znamená totiž v jiných řečech slov. (na př. rus. скрипунъ, chorv. skripac, pol. skrzyp atd.) vesměs přesličku, která jsouc hojně proniknuta kysličníkem křemičitým skutečně skřípá.

⁵) Tímto jménem rozuměli starověcí Římané rostliny sítinovité.