Na této straně začíná článek o rostlině:
Ostřice měkkoostenná - Carex muricata
Ostřice latnatá - Carex paniculata

Pozn. Rostouc ve stinných vlhkých křovinách a v bažinách, mívá často měchýřky i později zelenavé nebo alespoň bledší a listeny spodnějších klásků protaženy v delší zelené štětinovité čepele, své klásky přerůstající. V té formě slove o. hájní (C. nemorosa Rebent).

45. O. měkkoostenná (C. muricata L., C. contigua¹ Hoppe — obr. 769) liší se od druhu předch., jemuž velice se podobá, hlavně tím, že má trojhranná stébla nekřídlatá (s boky plochými — kdežto u o. liščí jsou boky žlábkovitě vyduté), čárkovité listy jen 2-4 mm široké, vejčité nebo vejčitě kopinaté měchýřky plodní (f) bezžebré a pluchy světlohnědé, se zeleným hřbetním pruhem, skoro tak dlouhé jako plodní měchýřky. V ostatních vlastnostech shoduje se s druhem předch.

Roste ve světlých lesích, na lukách a porostlých stráních. Kvete jako předch. v máji a červnu.

Pozn. Jsouc druhem značně proměnlivým, ostřice měkkoostenná vyskytuje se u nás dle Čelakovského ve 3 odrůdách:

α) O. měkk. vlastní (C. muric. genuina) — má hustý nebo dole trochu přetrhovaný (složený) klas, bledé pluchy a nazelenalé, kopinaté, na spodu houbovitým pletivem ztloustlé měchýřky. Blanité jazýčky listových pochev na straně čepelí jsou povytáhlé vzhůru, přesahujíce na přední straně pochvu, a jsou na kraji tenkoblanné.

β) O. leskloplodá (C. lamprocarpa Čel., C. Pairaei F. Schultz) — má klas podobný jako odr. α), ale pluchy nahnědlé a měchýřky vejčité, dole neztloustlé, lesklé, barvy hnědé až načernalé. Blanité jazýčky na straně čepeli jsou nízké, na přední straně pochvu nepřesahující, na kraji ztloustlé.

γ) O. přetrhovaná (C. divulsa Good. — obr. 769 B) — má klas prodloužený, přetrhovaný, trochu nící, pluchy bledavé, plodní měchýřky a jazýčky na straně čepelí podobné jako odrůda předch.

46. O. latnatá (C. paniculata L. — obr. 770) vyhání z bezvýběžkatého oddenku husté trsy krátkých, přímých, listnatých výhonků a přímých, 3—8 dm vysokých, ostře draslavě trojhranných stébel, na jejichž spodu jsou veliké hnědé, lesklé, neroztřepené pochvy, výše pak sivé, čárkovité, 5—7 mm široké, 3— 6 dm dlouhé listy. Nahoře zakončuje se stéblo latou klásků více méně směstnaných, před rozvitím bělavých. Jako u obou druhů předch. obsahuje i zde každý klásek oboje kvítky: dole pestíkové s 2 bliznami (F₁), nahoře prašníkové (F). Listeny, z jejichž paždí vyrůstají klásky, jsou šupinovité, nejspodnější namnoze protaženy ve štětinovitou, kratičkou čepel. Pluchy (F, p) klásků jsou vejčité, špičaté, barvy červenohnědé, rezavě hnědé nebo rezavě žluté, po kraji bělomázdřité, na hřbetě bez zeleného proužku nebo se zeleným proužkem sotva znatelným. Široce vejčité, uvnitř dosti ploché, vně vypouklé, stopečkaté, slabě lesklé, světle hnědé měchýřky plodní (f) súžují se znenáhla v dvouzubý, po kraji pilovitý zobánek.

Roste na bažinatých, rašelinných místech, v příkopech a na březích vod zejména v Sudetách, vých. Polabí, hornatině doupovsko-tepelské, Plzeňsku, poříčí střední Otavy, na Moravě zvláště v části západní, střední a východní, ve Slezsku v Těšínsku. Kvete v máji a červnu.

Pozn: Čelakovský jí rozeznává 2 odrůdy:

α) O. kostrbatá (C. panic. squarrosa Čel.) — s klásky krátce vejčitými, směstnanými na větévkách laty skoro přisedlých, s pluchami červeno-hnědými, šíře bělokrajnými a s plody kostrbatě rozestálými, většími, často zřetelněji žebernatými.

¹) Lat. contiguus = stýkající se.