Na této straně začíná článek o rostlině:
Ostřice stinná - Carex umbrosa

25. O. stinná neboli dlouholistá (С. umbrosa Hoppe, С. longifolia Host, С. polyrrhiza¹ Wallr. — obr. 750) má trsnatý, bezvýběžkatý oddenek, přímá, 3—5 dm vysoká, trojhranná, nahoře drsná, dole listnatá stébla, později často obloukem k zemi sehnutá, v době květu ovšem mnohem kratší, zakončená kyjovitým kláskem prašníkovým, pod kterým jsou nejčastěji dva, řidčeji pouze jeden nebo 3—4 vejčitě podlouhlé, zblížené, přisedlé klásky pestíkové; nejdolejší z nich, poněkud oddálený, jest krátce stopkatý. Oddenkové listy jsou velice dlouhé, přímé, na rubu šedozelené, listy stébelné jsou oproti nim mnohem kratší. Pochvy nejdolejších listů roztřepují se posléze v tenká, světle hnědá vlákna, jimiž pak svazek trsu jest dole obalen. Listeny, z jejichž paždí vyrůstají nejspodnější klásky, jsou kratičce pochvaté a mají štětinovitou čepel, ostatní listeny jsou nepatrné, mázdrovité. Pluchy klásku prašníkového (F) jsou podlouhlé, špičaté, pluchy pestíkových klásků (F₁) vejčité, tupé, rezavohnědá, bez bělomázdřitého okraje, ale ovšem se zeleným hřbetním pruhem; plodní měchýřky za nimi vězící jsou hruškovité, trojboké, na špinavě zeleném povrchu šedohuňaté, na vrcholku súženy ve zřetelný, na konci mázdrovitý, vykrojený, nahnědlý zobánek.

¹) Slož. z řec. πολύς = mnohý + ρίζα = kořen.