Na této straně začíná článek o rostlině:
Ostřice prosová - Carex panicea
Ostřice sivá - Carex glauca [= Ostřice chabá - Carex flacca]

Roste pouze na vlhkých skalách nejvyšších Krkonoš a ve Vel. Kotlině v Jeseníku. Kvete v červnu a červenci.

10. O. prosová (C. panicea L. — obr. 736) má plazivý, výběžkatý oddenek, z něhož vyrůstají přímá, 1—5 dm vysoká, hladká, sivozelená, dole listnatá stébla, zakončená jediným ellipticky podlouhlým kláskem prašníkovým, pod nímž bývají nejčastěji 2, řidčeji 1 nebo 3, vesměs stopkaté, podlouhlé, přímé, oddálené, poněkud řídkokvěté klásky pestíkové. Listy jsou ploché, 2—4 mm široké, sivé, po kraji drsné, listeny pochvaté, ostatním listům podobné. Pluchy obojích klásků jsou vejčité, nachově hnědé, na hřbetním kýlu zelené, na okraji bělavé, měchýřky (F₁) žlutozelené, delší pluch, opak vejčité, trojboké, lysé, slabounce žebernaté, jemně tečkované, súžené v kratičký uťatý zobánek.

Roste porůznu na vlhkých, bažinných a rašelinných lukách. Kvete v máji a v červnu.

11. O. sivá (C. glauca Scop., C. flacca Schreb., C. recurva¹ Huds.— obr. 737) podobá se v době květu tak velice druhu předch., že jí lze s ním snadno zaměniti. Vyhání z plazivého, výběžkatého oddenku štíhlá, tupě trojhranná, hladká, 2—5 dm vysoká, dole listnatá stébla s listy plochými, 4— 7 mm širokými, tuhými, po kraji drsnými, sivými, stébla nepřesahujícími. Klásků bývá 4—6, více méně oddálených, z nichž dva, řidčeji 3 hořejší prašníkové, ostatní pestíkové. Oboje jsou válcovité, prašníkové štíhlejší, pestíkové tlustší, hustokvěté, dlouze stopkaté, přímé nebo nejdolejší posléze převislé. Často mívají hořejší klásky pestíkové na vrcholku kvítky prašníkové, kterýžto zjev však i u jiných ostřic lze pozorovati. Listeny, z jejichž paždí klásky vyrůstají, jsou lupenité, bezpochvé; jen nejdolejší, dorůstající vrcholu stébla, mívá krátkou pochvu a nejhořejší mívá štětinovitou čepel. Vejčité, krátce přihrocené nebo dloužeji hrotité pluchy (F, F₁) jsou černohnědé až černé, se světlejším

¹) Lat. recurvus = zakřivený.