Na této straně začíná článek o rostlině:
Ostřice řízná - Carex acuta [= Ostřice štíhlá - Carex acuta]
Ostřice trojžebrá - Carex tricostata [= Ostřice štíhlá prostřední - Carex acuta subsp. intermedia]
Ostřice obecná - Carex vulgaris [= Ostřice obecná - Carex nigra]

1. Ostřice řízná (Carex acuta L. — obr. 727) má statný, šupinatými výběžky plazivý oddenek, z něhož vyrůstají ztuha přímá, ostře trojhranná, nahoře drsná stébla travozelená, až 1 m vysoká, porostlá dlouhými, čárkovitými, plochými, kýlnatými, 4-8 mm širokými, po kraji ostrými, později ohrnutými listy. Spodní pochvy listů jsou celistvé, neroztřepené, namnoze hnědé. Nahoře nese stéblo v paždí listenů, ve které listy znenáhla přecházejí, 5—7 dlouze válcovitých klasů: 1—3 hořejší z nich obsahují kvítky prašníkové, 3—4 dolejší kv. pestíkové. Někdy však mívají klasy pestíkové v hořejší části své též kvítky prašníkové. Všecky klasy jsou přisedlé nebo zcela krátce stopkaté, jen nejspodnější je dloužeji stopkatý, později převislý. Listen, z jehož paždí nejspodnější klásek vyrůstá, přesahuje zpravidla stéblo. V paždí pluch klasů prašníkových vězí po 3 tyčinkách (F), jejichž žluté prašníky na tenkých nitkách z klasu vyčnívají. Pluchy klasů pestíkových, tvaru kopinatého nebo vejčitého, ke konci súžené, barvy skoro černé, se zeleným nebo bělavým hřbetním nervem, chovají v paždích svých po vejčitém semeníku na jehož vrcholku trčí dvě nitkovité blizny. Zelené nebo nahnědlé měchýřky (f), jimiž nažky ze semeníku dospívající jsou objaty, mají elliptičný tvar a jsou na obou stranách trochu nadmuté, širší, ale zpravidla mnohem kratší pluch (p), kratičce stopečkaté až přisedlé, nezřetelně žebernaté, na vrcholku s krátkým, uťatým, neděleným zobánkem.

Náležejíc к druhům u nás nejrozšířenějším, roste nejraději na vlhkých „kyselých" lukách, v příkopech a po krajích vod. Kvete v máji a červnu.

Pozn. Ostříce řízná náleží k druhům značně proměnlivým. Ze tvarů, které vedle typické formy u nás nejčastěji se vyskytují, dlužno uvésti o. trojžebrou (C. tricostata Fr. sp. -obr. 727 M). Poznává se od typického tvaru hlavně dvěma znaky: má pluchy přitupělé, jen asi zdéli měchýřkův a tyto na vnitřní straně ploché, vně vypouklé, zřetelně trojžebré. Roste nejraději v bažinách a po krajích vod.

2. O. obecná (C. vulgaris Fr., C. Goodenoughii¹ Gay. — obr. 728) shoduje se v oddenku, v plochých listech, v neroztřepených spodních pochvách i v celém vnějšku s ostřicí říznou, za jejíž pouhou odrůdu (C. acuta var. nigra) ji Linné také považoval. Nicméně jest mnohem slabší, namnoze jen 2—4 dm vysoká, barvy sivozelené, má stébla mnohem štíhlejší, tenčí, nahoře méně ostrá, ploché, poněkud žlabovité listy jen asi 2 mm široké, klásek prašníkový zpravidla jen jeden, zřídka 2, pestíkové 2—3, zřídka 4, dosti k sobě zblížené, vesměs přímé, přisedlé nebo nejspodnější krátce stopkatý. Listen, v jehož paždí vyrůstá nejspodnější klas, dosahuje zřídka až k samému vrcholku

¹) Ku poctě angl. botanika, biskupa dra Sam. Goodenough-a, kterýž zabýval se studiem ostřic. Zemřel r. 1827.