Na této straně začíná článek o rostlině:
Kostřava (rod) - Festuca
Kostřava ovčí - Festuca ovina

Rod 48. Kostřava¹ (Festuca², Schwingel) shoduje se s rodem předch. až na to, že pérovité čnělky vyrůstají z vrcholku semeníku zpravidla lysého (obr. 701 F) a pochvy dolejších listů stébelných jsou otevřené. Roste u nás v 10 druzích namnoze dosti sobě podobných.

1. Kostřava neboli mrvka ovčí (Festuca ovina L. - obr. 701) vyhání z vytrvalého oddenku trsy štětinovitých, travozelených listův a přímých, tenkých, až ½ m vysokých stébel. Listy lodyžní, alespoň spodnější, mají rozčísnutou pochvu, krátkou štětinatou čepel a nepatrný, po každé straně v malé ouško (j) povytažený jazýček. Štětinovitými jeví se býti listy od toho, že čepele jejich se svinují, aby se zabránilo přílišnému vypařování. Na příčném řezu (L₁) pozorujeme dobrou lupou, že jsou listy oblé a že mají pod pokožkou souvislý kruh tlustobuněčného pletiva a uvnitř 5-7 svazků cévních.

Vejčité, 4—8květé klásky (K), spočívající na nitkovitých stopkách, skládají dohromady více méně staženou, obyčejně jednostrannou latu. Mají dvě nestejné plevy kratší než nejbližší pluchy, tyto kopinaté, krátce osinaté nebo bezosinné. Kvítky (F) jsou zastoupeny 3 tyčinkami a svrchním semeníkem, z jehož lysého vrcholku vyrůstají 2 pérovité blizny, vyčnívající z klásků po stranách. Někdy přeměňují se klásky v rozmnožovací pupeny jako u lipnice cibulaté (str. 490).

¹) Vyskytuje se již ve stslov. kostiru, kostirva, znamenajíc nějaký druh tvrdé, drsné trávy. Odtud i v jiných řečech slov., na př. pol. kostrzewa, kostrzeba, luž. kostrowa, rus. костеръ, костыръ, chorv. kostrba atd.

²) Starověcí Římané rozuměli jménem festuca (od kelt. fest = píce) jakousi stébelnatou plevel; Linné je přenesl na tento rod.