Na této straně začíná článek o rostlině:
Tomkovice (rod) - Hierochloa [= Tomkovice (rod) - Hierochloë]
Tomkovice jižní - Hierochloa australis [= Tomkovice jižní - Hierochloë australis]

se 2 bliznami a po straně jeho jsou dvě tyčinky. Obilky jsou volné, pluchami nepřikryté. Vytvářejíc ročně 2 generace, kvete dvakráte: začátkem léta a pak opět na podzim.

Jest známa z bahnitých břehů rybničných v krajině Karlovarsko-Tepelské, v Plzeňsku, Budějovicko-Třeboňsku a Jindřichohradecku; na Moravě s jistotou pouze z okolí Náměšti (na březích rybníku Radhana a Netopila).

Poněvadž některá léta objevuje se na místech, kde dříve nerostla, co zatím na jiných místech vymizí, dlužno míti za to, že obilky její roznášejí s blátem na nohách a peří někteří vodní ptáci. Zajímavé jest též její zeměpisné rozšíření: kromě Čech, kde vyskytuje se asi nejhojněji, a kromě Moravy byla v Evropě pozorována ještě pouze v Dol. Rakousích a Tyrolsku, ve Francii a Norvéžsku, tedy na místech značně od sebe vzdálených, což též nasvědčuje tomu, že obilky roznášejí vodní ptáci. Původní vlast její zdá se býti poříčí Amuru v Asii.

Rod 27. Tomkovice¹ (Hierochloa,² Mariengras) má vejčité, se stran smačknuté klásky — sestavené do řídké, rozkladité laty — trojkvěté, o prostředním kvítku obojakém, ostatních dvou postranních prašníkových. Plevy jsou zdéli nebo delší pluch a blizny vyčnívají z konce klásku. Vyskytuje se u nás ve 2 druzích:

1. Tomkovice jižní (Hierochloa australis Röm et Schult. — obr. 638) vyhání z řídce trsnatého, krátce výběžkatého oddenku přímá nebo vystoupavá, 2—5 dm vysoká, lysá stébla s plochými, čárkovito-kopinatými listy, které čím výše mají menší čepel, až nejhořejší list je bez čepele, zastoupen jsa pouhou pochvou. Kořenové listy však jsou značně dlouhé, někdy i zdéli stébel. Vejčité, se stran smačknuté klásky (K) spočívají na tenkých, nahoře jemně vousatých stopkách, které vyrůstají po stranách a na koncích větví a větviček řídké, rozkladité laty. Mají dvě stejné, vejčité, přímo uťaté, bělomázdřité, silně stříbrolesklé, často červeně kropenaté plevy (p, p₁) a obsahují po 3 kvítcích, jejichž hnědé pluchy o málo přerůstají. Prostřední kvítek, objat pluchami bezosinnými, jest obojaký: o svrchním semeníku se dvěma bliznami z vrcholku pluch vyčnívajícími a o 2 tyčinkách. Postranní kvítky obsahují pouze po 3 tyčinkách a mají jednu pluchu osinatou a to: kvítek v paždí dolejší plevy (p) sedící s osinou zcela kratičkou, pod vrcholkem vyniklou nebo také bez ní, kvítek v paždí hořejší plevy (p₁) sedící s osinou delší, kolénkatě prohnutou, zprostředka hřbetu vyniklou.

Roste ve světlých hájích a na křovinatých skalách teplejších poloh, v Čechách zejména v severnější polovině, Brdech, Plzeňsku a Krumlovsku, na Moravě v části jižní a střední. Kvetouc na jaře příjemně voní, zvláště když začíná vadnouti.

¹) Vadnouc zavání kumarinem podobně jako tomka (viz str. 466); také polsky slove tomkowica.

²) Slož. z řec. ιερός= posvátný + χλόα = tráva; srovn. něm. Mariengras.