Na této straně začíná článek o rostlině:
Bér zelený - Setaria viridis
Bér přeslenatý - Setaria verticillata [= Bér přeslenitý - Setaria verticillata]
Bér sivý - Setaria glauca [= Bér sivý - Setaria pumila]
Bér vlašský - Setaria italica [= Bér italský - Setaria italica]

1. Bér zelený (Setaria viridis Beauv., Panicum¹ viride L. - obr. 629) jest jednoletá, 1—5 dm vysoká, obyčejně sytě zelená tráva jejíž jednokvěté, se hřbetu smačknuté, krátce stopkaté, zelené nebo narudlé klásky (K), směstnány do úzké, válcovité, klasu podobné laty, mají 3 plevy, 2 bezosinné pluchy, 3 tyčinky a svrchní semeník se dvěmi pérovitými, z vrcholku klásku vyčnívajícími, žlutavými bliznami. Vzhledem k tomu, že za třetí (nejhořejší) plevou sedí malá šupinka (obr. 630 K, k), možno považovati tuto plevu za pluchu a onu šupinku za plušku druhého kvítku, jenž byl ovšem úplně potlačen (srovn. s druhem předch.). Plucha vyvinutého plodného kvítku jest skoro hladká a asi tak dlouhá nebo o málo delší nežli druhá (prostřední) pleva. Na stopkách kvítků jsou drsné, zelené štětiny, klásek daleko přerůstající — pastopečky to nevyvinutých kvítků.

Poněvadž jsou zoubky pastopeček (K₁) jakož i štětinky nejhořejší části stébla obráceny ku předu, zdá se lata, třeme-li ji zdola nahoru, býti hladkou. Vejčité, pluchami obalené obilky později opadají, ale pastopečky vytrvávají.

Jest obecný na rolích, zvláště v brambořištích, u cest a na rumištích. Kvete v červenci a září.

2. B. přeslenatý (S. verticillata Р. В., Panicum verticillatum L. - obr. 630) poznává se od druhu předch., jemuž vnějškem dosti se podobá, hlavně dvěma znaky: Má válcovitou, zelenou, drobnokvětou latu na spodu obyčejně přetrhovanou; zoubky štětinovitých pastopek (K₁) jsou obráceny zpět, tak že lata, třena zdola nahoru, jest velice drsná. Ostatně jsou stébla 2-5 dm vysoká, vystoupavá nebo přímá, pod latou velice drsná, jinak lysá, a listy ostré, poněkud chabé. Podlouhle elliptičné klásky (K, K₁), rozkvétající v červenci a srpnu, jsou téhož složení jako u b. zeleného, blizny však bývají obyčejně nachové.

Roste na vinicích, na polích a v zahradách, nejraději mezi zeleninou, v širším okolí pražském, v nížinách polabských, Teplicko-Žatecku, na Moravě zvláště v části jižní a střední, jakož i ve Slezsku. Zdá se, že k nám byl zavlečen z jihu.

3. B. sivý (S. glauca Beauv., Panicum glaucum L. — obr. 631) podobá se též velice b. zelenému, jest však sivozelený; má štětinovité pastopečky ryšavé, jinak ovšem se zoubky ku předu namířenými; za třetí plevou (p₂) bývá často prašníkový kvítek s pluškou; plucha (g) obojakého květu jest napříč silně vráskovaná, dvakráte delší nežli jest druhá pleva (p₁).

Roste porůznu na rolích, zvláště vlhkých a píščitých, na rumištích a mezích. Kvete v červenci a srpnu.

4. Zřídka seje se u nás na suchých, písčitých půdách jako pícní rostlina a někdy i zplaňuje jihoevropský bér vlašský neboli muhar, mohar,² vlašské

¹) Viz pozn. ³) 11a str. 460.

²) Maďarské jeho jméno.