Na této straně začíná článek o rostlině:
Rosička krvavá - Digitaria sanguinalis
Proso (rod) - Panicum
Proso obecné - Panicum miliaceum [= Proso seté - Panicum miliaceum]

1—3 dm vysokými stébly, jež jsou v dolejší části objaty pochvami poměrně krátkých, plochých, lysých, jen při ústí pochev trochu chlupatých listův, na vrcholku pak nesou nejčastěji tři, řidčeji 4 nebo 5 štíhlých, trochu zprohýbaných, prstnatě rozpřažených klasů. Vejčité, jednokvěté klásky (K, F), sestavené po dvou po jedné straně klasových vřeten, mají 3 bezosinné, zatvrdlé plevy, z nichž nejdolejší (p) je sotva patrna, dvě pluchy, druhou plevou skoro docela zakryté, 3 tyčinky a semeník se 2 pérovitými, z vrcholku klásku vyčuhujícími bliznami (srovn. obr. 625 K). Jeden z obou klásků jest vždy kratičce stopkatý, druhý dloužeji stopkatý (K).

Roste na písčitých rolích, na poříčích a suchých místech; v některých krajinách jest obecnou, v jiných docela chybí. Kvete v červenci a srpnu.

2. R. krvavá (D. sanguinalis Scop., Panicum sanguinale L., Bluthirse — obr. 625), zkrátka též rosa¹ zvaná, podobá se velice druhu předch., jest však na pochvách i listech, které bývají na okraji vlnovitě zprohýbány, více méně, chlupatá, má nejčastěji 4—5, někdy však také méně nebo mnohem více přímo odstálých klasův a pluchy elliptičně kopinatých klásků druhou plevou (p₁) jen asi do polovice zakryté. Někdy bývá celá rostlina fialovo-nachově zbarvena.

Roste na písčitých rolích, v zahradách, na březích řek a na mezích v širším okolí pražském, v Polabí a Teplicko-Žatecku jakož i v jižní, východní a střední Moravě. Kvete od července do září.

Druhdy byla rosička pro drobné obilky hojně pěstována, zejména v zemích slovanských; znenáhla ji však zatlačily jiné druhy obilné. Dosud jest ještě potravou chudého lidu místy v Podkrkonoší.

Pozn. Místy vyskytuje se odrůda — r. brvitá (D. ciliaris Retz sp.), která má kraj třetí plevy (p₂) chlupatý a kromě toho štětinkami brvitý; vlastní rosička krvavá jest totiž na okraji třetí plevy pouze chlupatá, ale nikoliv štětinkami brvitá.

Rod 21. Proso², kuří noha (Panicum,³ Hirse, Fennich) má jednokvěté, se hřbetu více méně smačknuté klásky se 3 plevami, z nichž nejdolejší bývá někdy nepatrná. Patří sem 2 druhy vnějškem značně rozdílné: pěstované proso, s klásky bezosinnými v bohatých nících latách a kuří noha, s klásky osinatými nebo hrotitými v jednostranných klasech, které skládají laty.

1. Proso obecné (Panicum miliaceum⁴ L., Hirse - obr. 626) jest 1letá bylina s přímým, 3—10 dm vysokým, dosti tlustým stéblem a plochými, poměrně širokými listy, které jsou - zvláště na pochvách, jimiž stéblo objímají - porostlé dlouhými, měkkými chlupy. Jednokvěté klásky (TT), spočívající na dlouhých tenkých stopkách, skládají dohromady přebohatou, později nící latu. Ze tří plev (p, p₁, p₂), jimiž jsou objaty, jest nejspodnější (p) o dobrou polovici menší než-li obě ostatní. Hladké, lesklé pluchy (g, g₁) jsou bezosinné a obsahují kromě tří tyčinek svrchní semeník se dvěma pérovitými bliznami (F), z něhož dospívá obilka (jáhla) pluchami těsně obalená.

Kvete hlavně v červenci a srpnu. Opylení stává se xenogamicky větrem mezi 8.—9. hodinou ranní, kdy pluchy se od sebe rozestoupí a tyčinky i blizny z nich vyniknou. Poněvadž však při zavírání se pluch prašníky se přiblíží těsně k bliznám, může nastati též opylení autogamické.

1 ) »Jest i jiné pokolení trávy, z jejíhožto semena v Němcích i v Čechách dobrou a chutnou kaši dělají a Němci ji Himmelthan, Čechové rosa říkají ... Latině slove gramen mannае, mannae coelestis esculentum ...« (Matthiolův Herbář str. 354)·

2 ) Vyskytujíc se již ve stsloven., jest i jiným slovan. řečem společné.

3 ) Jsouc spřízněno s lat. panis = chléb, znamenalo starověkým Římanům bér vlašský (Setaria italica Beauv.) — viz str. 464.

4 ) U Plinia slulo proso milium; srovn. s pozn. ²) na str. 454.