Na této straně začíná článek o rostlině:
Šťovík tupolistý - Rumex obtusifolius

7. Š. tupolistý (R. obtusifolius L. — obr. 52) vyhání z vřetenovitého, vně hnědého, uvnitř žlutého oddenku přímé, tuhé, rýhované, až přes 1 m vysoké, často červeně naběhlé lodyhy, které se nahoře rozvětvují v četné, přímo odstálé (nikoli rozkladité) větve. Spodní listy jsou dlouze řapíkaté, vejčité, na spodu srdčité nebo zaokrouhlené; čím výše jsou však listy kratčeji řapíkaté, užší až kopinaté; všecky pak jsou skoro celokrajné, na konci namnoze tupé. Květy (F), rozvíjející se hlavně v červenci a srpnu, jsou v lichopřeslenech na spodu oddálených a často listnatých, nahoře však více méně sblížených a vždy bezlistých.

Krovky (vnitřní 3 lístky okvětní) mají všecky na hřbetě podlouhlý, tlustý mozoulek a jsou skoro trojhranné, po kraji s 1—3, někdy i 5 zoubky (F), čímž liší se tento druh od obou předch., jimž vnějškem dosti se podobá.

Vedle květův dokonale obojakých, jichž jest obyčejně nejméně, jest většina květů jen zdánlivě obojakých: některé z nich mají totiž zakrnělé prašníky, jiné — a těch je nejvíce — zakrnělé pestíky, anebo pestíky na zdání dokonale vyvinuté, nicméně však blizny zúrodnění neschopné. Opylení děje se podobným způsobem jako u št. horského (str. 46).

Roste hojně na návsích, v plotech, na březích potokův a rybníků, v bařinách, na lukách a v lesních houštinách.

Rozeznávají se ho 2 odrůdy, které někteří považují za samostatné druhy: