Listy letošní, v době květu ještě malé, dorůstají pravé velikosti teprve po odkvetení, přezimují a na jaře vyroste v paždí hořejšího nová květenosná osa, která rostouc ve směru osy loňské, zdá se býti jejím pokračováním a celá plazivá lodyha tudíž vzrůstu monopodialního. Ve skutečnosti však jest lodyha kopytníku sounožím (sympodiem), složeným z tolika článků, kolik bylo květů a párů listových (viz též ve sv. I. v Slovn, terminol, pod heslem sympodium).

Krátce stopkaté, trochu nakloněné květy (F) mají vytrvalé, baňkovitě zvonkovité, hluboce trojdílné, vně obyčejně hnědozelené, uvnitř kalně nachové okvětí, jehož špičaté cípy (o) jsou svými konci poněkud vehnuty dovnitř.

S cípy okvětními, v poupěti chlopnitě složenými, střídají se uvnitř tři zoubky (obr. 2), které však někdy buď z části nebo vesměs chybějí. Ty dlužno považovati za zakrnělé plátky korunní. I tvoří kopytník jakýsi přechod od rostlin srostloplátečných к rostlinám bezkorunným, pročež klademe jej na prvé místo.

Tyčinek (obr. 1 a, obr. 2) jest 12 a to ve 2 kruzích: 6 vnějších, z nichž 3 stojí před cípy okvětními, 3 na jejich rozhraní, a 6 vnitřních, střídajících se s tyčinkami kruhu vnějšího. Extrorsní prašníky mají na koncích špičaté výrostky, prodloužená to spojidla (konnektivy).

Spodní, 6pouzdrý, šesti plodolisty tvořený semeník (p) prodlužuje se v rovnou tlustou čnělku (f), zakončenou 6laločnou bliznou (n); uprostřed chová sloupečkovitou semenici, na které jsou upevněna vajíčka, v každém pouzdře 2 řady (obr. 2).

Plod (f) jest 6pouzdrá, trochu dužnatá tobolka, obsahující v každém pouzdře po 3-4 semenech. Jsouc až do uzrání věnčena okvětím, otvírá se dozravši nepravidelně. Semena (z) mají po straně dužnatý výrostek, na němž prý si rádi pochutnávají mravenci i jiný hmyz, zatahují je do země a přispívají tak k rozšíření rostliny.

Opylení protogynických květů obstarává drobný hmyz, zejména malé mušky, které hledají ve květech přístřeší. V první době rozkvětu ušty okvětní konci svými souvisí, ponechávajíce mezi sebou úzké skuliny, jimiž hmyz do květu zalézá; poněvadž laloky blizny, v té době již dospělé, stojí zrovna proti těmto skulinám, musí se jich hmyz tělem dotknouti a přinesl-li z jiného, staršího květu na těle pyl, otírá jej o ně. Tyčinky jsou v té době skloněny dolů a prašníky jejich dosud zavřeny. V druhé době (ve stadiu prašníkovém) rozestoupí se ušty okvětní, 6 tyčinek vnitřního kruhu se vzpřímí a přiloží ke čnělce mezi laloky bliznové. Navštiví-li hmyz květ, vysypává se mu pyl na tělo, k čemuž velice přispívají špičaté výrostky tyčinek, an hmyz na ně naráží a tím prašníky otřásá. Posléze vzpřímí se též ostatních, o něco kratších 6 tyčinek a přiloží se ke čnělce zrovna pod laloky bliznové, které posud schopnosti býti zúrodněnu nepozbyly. Poněvadž jest květ nakloněn, může pyl ze zralých prašníků se vysypávající dopadati na laloky bliznové a autogamicky je zúrodniti, což děje se asi z pravidla, jelikož nenápadné kvítky hmyz k sobě málo lákají.

Kopytník roste po vší vlasti hojně ve stinných lesích a křovinách. Kvete od konce března do máje.

Obsahuje v oddenku i listech těkavý olej asarin, od něhož páchne poněkud kafrem a odporně chutná, tak že bývá od mnohých býložravých živočichův ušetřován.

Druhdy užívalo se odvaru kopytníkového jako prostředku dávivého a počisťujícího; Kneipp odporučuje jej také těm, kdo trpí častým bolením hlavy; kdo jest slabého zraku, má si jím vymývati oči atd. Prášek ze sušené rostliny nutí ke kýchání jako šňupavý tabák.