Na této straně začíná článek o rostlině:
Pstroček dvoulistý - Smilacina bifolia [= Pstroček dvoulistý - Maianthemum bifolium]

prodlužují nad prašníky v úzké výrostky (konnektivy — v), a svrchní, 4pouzdrý semeník, nesoucí na vrcholku 4 krátké čnělky (l). Plod jest černomodré zakulatělá bobule (f) zvíci malé třešně.

Někdy vyskytují se též rostliny s přesleny 5listými; ty pak mívají i květy 5četné. Jindy možno vedle lodyh květonosných pozorovati i lodyhy jalové, zakončené přeslenem 3listým.

Poněvadž neúhledné okvětí nevzbuzuje pozornost hmyzu, převzaly na sebe úkol lákati hmyz žloutkově žluté prašníky a modrofialový semeník, který prý, připomínaje svým zbarvením hnijící maso, láká k sobě některé mouchy. Ačkoli však doba květu jest značně dlouhá, přece — snad proto že neposkytují květy medoviny — jest návštěva hmyzu velice slabá, tak že se blizny musí opylovati většinou autogamicky. Tyčinky totiž, s počátku hvězdovitě rozloženy, vzpřimují se později a prašníky zaujmou takovou polohu, že pyl může se na bliznu dostati.

Roste porůznu ve stinných lesích, zvláště horních.

Oddenek, listy, zejména však bobule obsahují prudký jed, jenž chrání rostliny od útoků některých býložravých živočichů. Druhdy čítalo se vraní oko mezi byliny léčivé.

Rod 19. Pstroček¹ dvoulistý (Smilacina² bifolia Desf., Majanthemum³ bifolium Schmidt, Convallaria⁴ bifolia L., Schattenblume — obr. 501) má tenký, článkovaný, plazivý oddenek, z něhož vyrůstá přímá, jednoduchá, pouze 5—15 cm vysoká lodyha, objata na dolejšku pošvovitými šupinami. Jsouc jinak bezlistá, lodyha má nahoře dva (zřídka 1 nebo 3) střídavé, řapíkaté, srdčito-vejčité,

¹) Srovn. pol. pstroczek.

²) Od řec. σμΐλαξ, jímž rozuměli staří Řekové rostliny rozmanité.

³) Slož. z lat. majus = květen + řec. άνθεμον = květina.

⁴) Viz pozn. ¹) na str. 366.