1 m vysoká lodyha, porostlá listy namnoze jen dole a pak až na vrcholku; dole jsou listy sestaveny v husté spirále, nahoře tvoří chochol, pod nimž visi kolkolem na krátkých stopkách veliké, zvonkovité květy, rozkvétající v dubnu a máji. Okvětní lístky barvy žlutohnědé, krvavě žilkované, jsou na spodu vyduty a chovají na vnitřní straně po veliké, okrouhlé, bílé jamce (F m) naplněné medovinou. Ostatně jest složení květu podobné jako u druhu předch. Vedle květů obojakých vyskytují se též často květy prašníkové.

Aby se nedostali k medovině mravenci a jiný bezkřídlý hmyz, jenž by pylový prášek na bliznu do jiného květu nepřenesl, jest lodyha ojíněná, tak že lezoucí hmyz se po ní smeká.

Jest domovem v Persii, odkudž pro krásné květy rozšířil se na západ. Do střední Evropy (do Vídně) dostal se r. 1576 z Cařihradu.

Zmínky zasluhuje, že cibule jest jedovatá a že lodyhy bývají často znetvořeny fasciací (viz ve Slov. terminol. ve sv. I.).