Na této straně začíná článek o rostlině:
Šmel okoličnatý - Butomus umbellatus

Složení květů (F) jest podobné jako u rodu předch. Mají totiž tři vnější lístky okvětní zelené, vytrvalé, tři vnitřní, mnohem větší, bílé, na nehtu růžové, opadavé a na kuželovitém lůžku až 30 tyčinek s extrorsními prašníky více než ve 3 kruzích (obr. 395), po případě četné pestíky sestavené do spirály.

V dolejších přeslenech bývají zpravidla květy pestíkové, v hořejších květy prašníkové, vlastně zdánlivě obojaké, anyť obsahují vedle tyčinek též zakrnělé semeníky.

Za příznivých okolností vyvinují se ze semeníků zobánkaté nažky, které dohromady skládají kulovaté strbouly (f). Ostatně platí o nažkách, co pověděno u žabníku (str. 294).

Poněvadž květy, jinak úhledné, neobsahují medoviny, jsou celkem málo hmyzem vyhledávány a tudíž zřídka vytvářejí plody. Aby bylo podporováno opylení xenogamií, dospívají květy pestíkové o něco dříve nežli prašníkové a tyto mají o něco větší, nápadnější okvětí.

Nemohouc se vždy spoléhati na semena, zachovává se šípatka také tím způsobem, že na podzim vyžene z oddenku dlouhé výběžky zakončené naduřelými hlizkami (h), které v bahně přezimují a z jara vzrostou v nové rostliny.

Roste na pokrajích stojatých i mírně tekoucích vod a v příkopech. Kvete v měsících letních.

Pupeny oddenkové, byly-li upraveny, možno jísti.

Rod 3. Šmel¹ okoličnatý (Butomus² umbellatus L., Wasserliesch, Blumenbinse — obr. 396) vězí v bahně šikmým nebo rovnovážným, na prst tlustým oddenkem, na jehož předním konci stále roste, zatím co na zadním konci odumírá. Ze spodní strany oddenku vyrůstají vedlejší kořeny, ze svrchní ve 2 řadách čárkovité, žlabovitě trojhranné, až 1 m dlouhé listy a z paždí jich oblé, přímé, až přes 1 m vysoké stvoly ukončené okolíkem úhledných, nestejně dlouze stopkatých květů. Pod okolíkem jest větší počet blanovitých listenů, jejichž uspořádání poukazuje k tomu, že okolík vznikl ze 3 šroubelů. Okvětí skládá se ze 6 neopadavých, vesměs bledě růžově zbarvených lístků, z nichž však 3 vnější, často vně trochu nazelenalé, zastupující kalich, jsou užší a tužší nežli ostatní 3 vnitřní — korunní (obr. 397). Tyčinky mají introrsní červené prašníky a jest jich 9 ve 2 kruzích: ve vnějším 6, vzniklých rozdvojením z původních tří, ve vnitřním pouze 3. Pestíků je šest: 3 větší, postavené proti lístkům kališním a 3 menší, postavené proti plátkům korunním; stojí tudíž i pestíky ve 2 kruzích. A tak jeví se květ šestikruhým (hexacyklickým), což jest v rostlinstvu zjev celkem vzácný.

Jsouce asi do polovice k sobě přirostlé (obr. 396 F), semeníky obsahují na vnitřních švech četná vajíčka (obr. 397) a nesou na vrcholku po ohnuté čnělce. Z každého dozrává měchýřek, otvírající se na vnitřním švu (f). Semena mají ve slupce dutinky naplněné vzduchem, proto jsou lehounká, plovou na vodě a mohou býti vodou i vodním ptactvem daleko rozšířena.

Opylení děje se takto: Nejdříve dospěje 6 vnějších prašníků, při čemž nitky jejich ohýbají se nazpět, tak že vysypávající se pyl na blizny dopadati ne-

¹) »Původ českého jména neznámý« (Presl: Rostlinář). Souvisí nejspíše se stněm. smaliha, střněm. smelehe, v nynější němčině Schmiele = metlice (Aira). V ostatních řečech slovanských nazývá se rozmanitě: rusky na př. сусакъ, pol. roświta nebo sitowiec, chorv. сvietna žuka atd.

²) Slož. z řec. βούс = skot + τέμνω = krájím, pasu se, že jej spásá skot.