Na této straně začíná článek o rostlině:
Okrotice (rod) - Cephalanthera
Okrotice červená - Cephalanthera rubra

Rod 12. Okrotice¹ (Cephalanthera², Kopfständel) shoduje se v bezostružných květech o dvoučlenném pysku s rodem předch., ale okvětní lístky jsou přímé a kroucený semeník přisedlý. Prašník přirůstá ke sloupku kratičkou stopkou, jinak jest volný, a obsahuje pyl moučnatý. Roste u nás ve 3 druzích:

1. Okrotice červená (Cephalanthera rubra Rich., Serapias³ rubra L. - obr. 369) zachovává se uzlatým oddenkem, porostlým hojnými, tlustými vedlejšími kořeny. Přímá, 2—6 dm vysoká, nahoře i se semeníky žláznatě pýřitá lodyha jest po celé délce porostlá 3—8 lysými listy, z nichž dolejší jsou podlouhlé, pošvovité, hořejší kopinaté. Úhledné, veliké květy (F) skládají konečný volný klas, vyrůstajíce z paždí úzce kopinatých, špičatých listenů asi tak dlouhých jak jsou samy nebo o málo kratších. Mají bezstopečný, kroucený semeník a na něm 6 okvětních lístků (c), z nichž 5 kopinatých, vesměs zašpičatěných, světle karmínových stojí přímo, šestý — pysk — ostatními pozakrytý, jest jako u rodu předch. rozdělen postranními zářezy ve dva články: dolejší vakovitě vydutý, ale bezostružný, hořejší vejčitý, přišpičatělý, bělavý, s 5 podélnými, žlutavými řáskami. Prašník jest připevněn na sloupečku (F₁) kratičkou stopkou, jinak jest volný. Pyl a způsob opylení jsou podobné jako u hlístníku (str. 272). Podlouhlá, mnohosemenná tobolka (f) poltí se dozravši v 6 postranních skulin.

Roste ve světlých hájích a na suchých lesnatých chlumech nejraději na vápně a na takových místech, kde hnije spadlé listí: v Čechách zejména v nížině polabské, Jičínsko-Boleslavsku, poříčí Ploučnice, okolí Karlštejna, Teplicko-Žatecku, poříčí střední Otavy, Krumlovsku, poříčí horní Sázavy a Chrudimky, na Moravě v Brněnsku, Mikulovsku a Třebovsku. Kvete v červnu a červenci.

¹) Dle Jungmanna okrota = sphaera, koule, planeta. Jest tudíž okrotice rostlina, která nese ve květě kouli, rozuměj kulovatý prašník na krátké stopečce. Srovn. s pozn. násl.

²) Slož. z řec. κεφαλή = hlava + ανθήρα = prašník, vzhledem k volné, stopečkaté, na vrcholku spočívající tyčince.

³) Viz pozn. ¹) na str. 274.