zhnědne a následkem vzrůstu vnitřní suknice se roztrhá. A tak představuje cibule podsněžníku vždy tři po sobě jdoucí generace: hnědá, vnější slupka byla založena předloním, bílá suknice cibuli vytvářející loni a blanitá pochva i s oběma listy (l₁) jejichž spodinu objímá, jest původu letošního. Sledujeme-li vývoj těchto generací (obr. 295 B), poznáme, že jsou pokračováním jedné a téže osy, kdežto květonosný stvol jest vždy postranní, což jest u cibulnatých rostlin zjev vzácný; býváť u nich zpravidla květonosný stvol terminální a cibule po sobě následujících generací vytvářejí sympodium. Každého roku vyvinou se totiž na téže vzrůstem neukončené ose (x y) tři postranní listy: nejspodnější z nich (p) jest ona blanitá pochva, která jest dole dužnatá a příštím rokem se přetvoří v suknici, oba hořejší, těsně nad sebou stojící (l₁) jsou listy letošní; z pupenu, který sedí v paždí hořejšího listu, vyrůstá květonosný stvol (k).

Přezimující cibule jest zárodkům příštích listův a květonosného stvolu již během léta se vyvinujícím dobrou ochranou a obsahuje pro další jejich vzrůst — až je jarní slunko probudí k životu — hojnost výživných látek. Aby netrpěla červy a larvami, jež žijí v zemi, jest proniknuta palčivou látkou, působící u člověka dávení. Také listy obsahují v pletivu předrobná vápenité jehličky neboli rafidy, které na jazyku více méně pálí a jsou příčinou, že jich plži nežerou.

Jediný konečný květ jest před rozvitím — aby útlé ústroje jeho netrpěly mrazem a vlhkem — zahalen v blanitém toulci (spatha - t), který vznikl srůstem dvou listenů. Aby do něho nemohla dešťová voda a rosa, pylu i medovině velice škodlivá, obrací se květ ústím k zemí.

Složení jeho jest takové (F, F₁):

Spodní, ze 3 plodolistů tvořený semeník (p) chová ve vnitřních úhlech tří pouzder (obr. 293) po dvou řadách vajíček (z); na vrcholku prodlužuje se v jednoduchou čnělku (l) zakončenou nedělenou bliznou (n). Tyčinek (a) jest 6; prašníky jejich, zakončeny hrotitými výrostky, jsou introrsní, otvírajíce se na vrcholcích krátkými skulinami dovnitř (m). Lístkův okvětních jest též šest a to po třech ve 2 kruzích: lístky vnějšího kruhu (o) jsou podlouhle vejčité, sněhobílé a odstálé; lístky vnitřního kruhu (a₁) jsou asi o polovici menší, klínovité, na širším konci srdčitě vykrojené, přímé, mnohem tužší a zelenavě proužkované.

Plod (f, f₁) jest trojpouzdrá, mnohosemenná tobolka, která na zemi dozravši poltí se od vrcholku ke stopce ve 3 chlopně (f₂).