hospodyním drahé mandle. V obchodech prodávané oříšky pocházejí však namnoze z jižní Evropy.

Tvrdé, bílé, ohebné dřevo jest váženo zejména u košařů.

Pro okrasu pěstuje se v sadech vedle jiných nejčastěji odrůda: l. krvavá (C. avellana var. atropurpurea), s tmavě nachovými listy.

Z živočišných nepřátel lísky, jichž jest přes půl sta, jsou nejznámější:

1. Dlouhonos lískový (Balaninus nucum L.— obr. 216 a), šedohnědý brouček z čeledi nosatců, asi 8 mm dlouhý, s tenkým noscem skoro téže délky jaké jest ostatní tělo. Červíkovitá larva jeho vyžírá zrna oříšků.

2. Úzkošijník lískový (Apoderus coryli — obr. 216 b), nosatec o krátkém nosci, 6—9 mm dlouhý, na spodu černý, na šíjovém štítě a tečkovaných krovkách červený. Samičky svinují ožrané části listů v krátké trubičky, do nichž ukládají vajíčka. Žluté larvy, z vajíček se lihnoucí, ožírají pak vnitřek svinutých částí.

3. Roztoč lískový (Phytoptus coryli — obr. 117 a) — znetvořuje mladé pupeny, tak že naduřují v kulaté puchýře (a) až 1 cm dlouhé, které později buď uschnou nebo někdy též vzrostou v krátké větévky se znetvořenými šupinami a listy (a₁). Keř těmito roztoči hojně navštívený nevytvořuje plodů.

Z drobnohledných hub bývají nejčastější:

1. Phyllactinia guttata Lév. — jež cizopasí v listech a způsobuje na jejich svrchní straně koncem léta hnědé skvrny (obr. 217 b), na rubu pak bělavé, moučnaté