Na této straně začíná článek o rostlině:
Rozrazil lékařský - Veronica officinalis
Rozrazil horní - Veronica montana [= Rozrazil horský - Veronica montana]

deštivého počasí však koruny se ani nerozvírají a blizny opylují se pylem květu vlastního (— pseudokleistogamie).

Na večer a před deštěm ohýbají se stopky květní dolů a koruny se zavírají, aby útlé části květní netrpěly deštěm, rosou a přílišným vyzařováním tepla do okolního vzduchu. Při tom přibližují se prašníky k blizně, tak že ji mohou, nestalo-li se tak dosud hmyzem, svým pylem zúrodniti.

Roste hojně na travnatých březích, v křovištích, po krajích lesův a na lukách.

2. R. lékařský neboli přítržník¹ (V. officinalis L. - obr. 96) jest vytrvalý druh mající lodyhu spodem položenou, kořenující a kolkolem chlupy porostlou. Vstřícné listy jsou vejčité až elliptičné, v kratičký řapík súžené, drobně pilovité a srstnaté. Květy skládají husté, klasovité hrozny vyrůstající většinou střídavě z paždí listů. Koruny, menší než u rezekvítku, barvy lilákové, bledomodré nebo bílé, jsou v ústí svém zarostlé chloupky. Trojhranně srdčité tobolky (f), delší kalicha, spočívajíce na krátkých stopkách, jsou k ose více méně přitisklé.

Roste hojně v suchých lesích a na výslunných návrších. Kvete oproti předch. druhu hlavně až v létě.

Z listů vaří se thé proti chorobám prsním; čerstvé přikládají též na rány.

Pozn. V Šumavě (dle Knafa též v Krkonoších) vyskytuje se odrůda světleji zelená, spořeji chlupatá, s většími, jasně modrými květy a menšími, hlouběji vykrojenými tobolkami, kterou Čelakovský, sbírav ji (poprvé r. 1880) u Černého a Čertova jezera jakož i na Javoru aj., nazval r. lék. horským (V. off. β alpestris). Schmidt považuje ji však za samostatný druh a zove rozr. Allionovým² (V. Allionii).

3. R. horní (V. montana L. -obr. 97) má spodem položené, pak vystoupavé, až 3 dm dlouhé, řídce chlupaté lodyhy a na nich široce vejčité, hrubě pilovité, dlouze řapíkaté listy. Květy vyrůstají v květnu a červnu nejčastěji ve 2 úžlabních, stopkatých hroznech z paždí hořejších vstřícných listů jako u druhů předch., ale tyto hrozny jsou pouze 1-4květé; někdy však bývá vyvinut jen jeden úžlabní hrozen. Koruny, skoro tak veliké jako u rezekvítku, jsou bledě fialové (bílé a fialově žilkované). Tobolky plodní (f) jsou širší než delší, smačknuté a na vrcholku i dole mělce vykrojené.

Dokud nekvete, připomíná vnějškem nějaký drobný pitulník (Lamium galeobdolon), od něhož se ovšem snadno rozezná po oblé lodyze.

¹) Dříve se mu říkalo a dosud někde se říká »přítržné koření«; srovn. pol. przetarznik.

²) Carlo Allioni byl lékařem a univers. professorem botaniky v Turině; † 1804.