![]() | |
Úvod | Herbář Wendys |
Fr. Polívka: Názorná květena zemí koruny české, svazek 3, strana 71:
Na této straně začíná článek o rostlině:
|
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |
zúrodnily pylem svého květu. Když totiž koruna počíná odkvétati, postaví se obě delší tyčinky, z nichž dosud všechen pyl se byl nevysypal, před jícen koruny asi tak, jako když přeložíme ruce křížem na prsou. Po té oddělí se koruna v celosti od ostatního květu a opadávajíc, posunuje se znenáhla po čnělce, až dostane se na její konec a tu ovšem může blizna snadno pylem z prašníkův oněch dvou tyčinek býti oprášena. Ze svrchního, dvěma plodolisty tvořeného semeníku (p) o jednoduché čnělce se sbíhající bliznou, vyvinuje se 2pouzdrá tobolka, chovající na středních semenicích četná semena a pukající dozravši přehrádkosečně dvěma chlopněmi (f). Roste dosti často na kamenitých stráních, u cest a na rumištích. Sladce chutnající květy jsou léčivé; vaříť se z nich thé proti kašli a neduhům plicním. Vlny užívají v jižní Evropě jako knotů. Také se tato divizna pěstuje někdy v zahrádkách pro okrasu. Pozn. Odrůdu s hořejšími listy podlouhlými, až k listům následujícím sbíhavými a korunami nálevkovitě prohloubenými považují někteří za samostatný druh, zovouce ji d. podlouhlolistou (V. thapsiforme Schrad.). Pravá div. velkokvětá má totiž nejhořejší listy široké a při tom buď jen krátce sbíhavé nebo i nesbíhavé. 2. D. malokvětá (V. thapsus1 L., V. Schraden G. Meyer - obr. 88) shoduje se s předch. v tom, že má lodyhu i listy — dolní klínovitě podlouhlé, v řapík súžené, tupé, horní podlouhle špičaté, list od listu sbíhavé — hustě šedovlnatě plsťnaté, květy krátce stopkaté v konečném hroznu a z tyčinek 2 delší, s nitkami lysými, 3 kratší s nitkami huňatými; liší se však od d. velkokvěté hlavně tím, že má korunu nálevkovitě prohloubenou a téměř o polovici menší (as 2 cm v průměru), nitky delších tyčinek asi 4krát delší svých prašníků (kdežto u d. velkokvěté jsou nitky sotva 2krát tak dlouhé jako jejich prašníky) a bliznu hlavatou. Opylení protogynických květů jest téhož způsobu jako u druhu předch. 1) Tímto jménem (řec. δάψος) zvali staří Řekové jistou rostlinu okoličnatou, rostoucí na poloostrově Thapsu, v sicilském moři, která poskytovala žlutého barviva. Přeneseno na tuto diviznu, poněvadž se jí dříve též užívalo k barvení na žluto. |
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |
![]() |
Pokud se obrázek dotyčné rostliny nanechází na této stránce, takřka jistě jej najdeta na stránce předchozí nebo následující. |
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |