Na této straně začíná článek o rostlině:
Ostropes trubil - Onopordon acanthium [= Ostropes trubil - Onopordum acanthium]

Marianum¹ Gärtn., Carduus² Marianus L., Mariendistel — obr. 793) jest statná, až 2 m vysoká, 1—2letá, bodlákovitá bylina s lesklými, podél nervů bíle skvrnitými, objímavými, dole chobotnatě peřenoklanými, nahoře úhlatě zubatými, po kraji trnitými, žlabovitě prohnutými listy, tak že po nich voda dešťová dobře stéká ke kořeni. Veliké úbory, spočívající jednotlivě na koncích větví, mají střechovitý zákrov složen z listenů dlouze trnitých a odstálých, štětinaté lůžko a nachové, velmi zřídka bílé květy (F), jejichž tyčinky jsou oproti tyčinkám všech ostatních rodů spolu srostlé; jinde jsou totiž nitky volné a prašníky spolu namnoze pouze slepeny. Leskle hnědé, světle skvrnité nažky (f) mají jemně pérovitý chmýr na spodu srostlý v kroužek jako nažky bodláků a pcháčů.

Náležeje květeně jihoevropské, sází se často ve venkovských zahrádkách pro okrasu a někdy pomíjivě zplaňuje na rumištích. Kvete v červenci a srpnu.

Olejnatých nažek užívalo se dříve proti žloutence a nemocem sleziny. Mladých přízemních listů pojídají v některých krajinách jako salátu.

Rod 57. Ostropes³ neboli trubil (Onopordon⁴ acanthium⁵ L., Eselsdistel - obr. 794) vyhání ze vřetenovitého kořene v 1. roce růžici velikých, podlouhle elliptičných, namnoze chobotnatě laločnatých, v krátký řapík súžených listů, v druhém roce (někdy však též ještě v prvním) statnou, až 2 m vysokou, větevnatou, i s větvemi od dokonale sbíhavých spodin listových široce křídlatou, pavučinatě šedoplstnatou lodyhu. Účelem křídel lodyžních, která jsou

¹) Podle staré legendy pocházejí bílé skvrny na listech od krůpějí mléka zkanuvších z prsu Ρ. Marie.

²) Viz pozn. ²) na str. 581.

³) Srovn. s pozn. ¹) na str. 592.

⁴) Slož. z řec. όνος = osel + πόρδη = nadýmání, poněvadž prý oslové se po něm nadýmají.

⁵) Od řec. άκανθα = trn, osten.