Na této straně začíná článek o rostlině:
Pcháč šedý - Cirsium canum

Roste na tučných, vlhkých lukách v Čechách hlavně jen ve vých. Polabí. Na Moravě a ve Slezsku jest hojnější, zejména v Jeseníku a Beskydách, kde bývá místy až obecný.

4. P. šedý (C. canum All. - obr. 783) má po stranách vytrvalého oddenku četné vřetenovitě ztloustlé kořeny, dle nichž nejsnáze od jiných podobných pcháčů se rozezná. Lodyhy až přes 1 m vysoké jsou nahoře obyčejně bezlisté, bud' jednoúborné nebo rozvětvené v několik dlouhých, 1úborných větví. Podlouhle kopinaté, na rubu šedozelené listy jsou chobotnatě protisečné až chobotnatě zubaté, hořejší skoro celokrajné, všecky však pokraji ostnitě brvité; prostřední listy sbíhají namnoze súženou stopou krátce po lodyze, hořejší jsou prostě přisedlé, nesbíhavé. Kulovaté, veliké úbory, spočívající jednotlivě na konci lodyhy, po případě větví, mají baňatý zákrov složen z listenů ku konci porozšířených, pak dlouze zakončitých, suchomázdřitých a nachově zbarvených. Nachové, zřídka růžové nebo bílé koruny jsou téže povahy jako u obou druhů předchozích.

Roste porůznu na vlhkých tučných lukách, březích a příkopech v širším okolí pražském, v nížině polabské, krajích posudetských, Teplicko-Žatecku, horna-