Na této straně začíná článek o rostlině:
Chrpa luční - Centaurea jacea
Chrpa třepenitá - Centaurea phrygia [= Chrpa parukářka - Centaurea pseudophrygia]

dělený, hřebenitě třepenitý přívěsek, znamenaný černou skvrnou — odkudž dle Lamarcka slove též ch. skvrnatou (C. maculosa). Nažky (f) mají chmýr asi 2—3krát kratší nežli jsou samy.

Roste u cest, na mezích a suchých stráních, zejména v teplých polohách po všem území; v horách jest vzácná.

7. Ch. luční (C. jacea¹ L. — obr. 768) vyhání z vytrvalého oddenku lodyhu porostlou draslavými, kalně zelenými, podlouhle kopinatými až čárkovitými, nedělenými listy, které jsou buď celokrajné nebo mělce zubaté. Dolejší listy bývají často chobotnatě zubaté a súženy v řapík, kdežto hořejší jsou přisedlé. Prostředně veliké úbory mají vejčité zákrovy složeny z listenů (b—b₄) opatřených na konci suchomázdřitým, namnoze vydutým, od ostatní části listenu zřetelně odděleným přívěskem, čímž líší se tento druh ode všech předch. Květy jsou nachové, zřídka na obvodě bílé, krajní obyčejně větší, paprskující, ale jalové. Nažky oproti jiným druhům nemají chmýří, nebo zřídka jsou věnčeny chmýřím zcela krátkým; za to jsou poměrně drobné a lehounké, tak že je může vítr i takto-roznášeti po okolí.

Opylení jest téhož způsobu jako u jiných chrp (str. 572), ale dlužno dodati, že vedle rostlin s květy obojakými (na obvodě jalovými) vyskytují se dle Müllera též rostliny s úbory prašníkovými, které možno poznati po bledším zbarvení a větších korunách květů obvodových, a pak úbory pestíkové, které jsou temněji zbarveny a menší, anyť obvodové, paprskující květy jim chybějí.

Jest obecnou na mezích, suchých lukách a po kraji lesů. Kvete jako většina chrp v měsících letních.

Jsouc velice proměnliva, vyskytuje se u nás ve 4 odrůdách, jež určiti lze hlavně dle suchomázdřitých přívěsků vnějších a prostředních listenů zákrovních:

a) Ch. obecná (C. vulgaris Koch) — má přívěsky (b) veliké, okrouhle vejčité, celokrajné nebo sem tam natržené, vyduté, u nejdolejších listenů někdy pravidelně třepenité. Jest ze všech odrůd nejrozšířenější.

b) Ch. klamná (C. decipiens Thuill.) — má přívěsky (b₁) veliké, okrouhlé, u dolejších listenů hřebenitě dřípaté, u prostředních nepravidelně natržené, u nejhořejších namnoze celé. Vyskytuje se po různu v širším okolí pražském, v okresích posudetských, zvláště východních, roztroušeně na Moravě, zejmena v hornatějších polohách severní a východní části, i ve Slezsku.

c) Ch. pérovitá (C. pratensis Thuill., C. microptilon² Godr. et. Gren.) — má přívěsky (b₂, b₃) úzce kopinaté, štětinovité dřípaté, konci většinou nazpět ohrnuté. Vyskytuje se asi v týchž okresích jako odr. předch., zvláště hojně ve Slezsku.

d) Ch. černavá (C. nigrescens Willd.) — má přívěsky (b₄) skoro trojhranné, třepenité, černavé, malé, jen částečně zelený zákrov zakrývající. Byla pozorována u Litomyšle, Žatce a Třeboně.

8. Ch. třepenitá nebo vlásenkovitá (C. phrygia³ Koch, C. pseudophrygia⁴ C. A. Mayer — obr. 769) jest statný, vytrvalý druh s přímou, namnoze od-

¹) Nejspíše od řec. ίός = jed + άκέομαι = léčím, vzhledem k pověsti (dle Plinia), že Centaur Chiron vyléčil si jí ránu, kterou si byl šípem Herkulovým způsobil.

²) Slož. z řec. μικρός = malý + πτίλον = péro.

³) Pojmenovaná tak dle Phrygie, krajiny v Malé Asii.

⁴) Slož. z řec. ψευδός = lež, klam + Φρυγία = Phrygie, poněvadž Kochova C. phrygia jest jiná nežli stejnojmenná Linnéova.